Amatérští architekti a stavbaři Roman a Jaryna Bachovští se rozhodli investovat všechny úspory do vytváření prefabrikovaných domů. Roman se dlouhou dobu zabýval reformami policie a celnice, načež se rozhodl soustředit se na vlastní podnikání. Spolu s Jarynou vytvořil firmu Cosmos, která vyrábí montované domy. Snaží se postupně změnit vztah lidu k vlastnímu prostoru. Domy jsou otevřené a téměř průhledné, a areál není oplocený ohradou. Bachovští si jsou jistí: vzájemnou důvěru ve společnost je nutné vrátit, protože dříve lidé nebyli oploceni vysokými ohradami.
Na Ukrajině v roce 2016 ve sférě prefabrikovaných-staveb téměř neexistovali konkurenti, proto nabrali do svého týmu zkušené specialisty a začali realizace vlastních idejí. Hlavním úkolem bylo vytvořit místo jednoty človeka a přírody. Po stavbě prvního domu a výletech do zahraničí za účelem sdílení zkušeností se Roman a Jaryna rozhodli neměnit výrobu. Namísto toho přibrali k projektu další ukrajinské výrobce.
Odborným názvem prefab (angl. prefabricated — předem udělaný) se jmenují domy, které jsou vyrobeny v továrně. Tímto způsobem se snižuje množství odpadu a znečištění životního prostředí, které je typické pro stavbu obyčejných domů.
Technologie taky umožňuje instalovat dokončený produkt v každém ročním období, a proces výroby domu — od okamžiku podpisu smlouvy až po instalaci na vybraném místě — netrvá déle než šest měsíců.
Cosmos prefab
Idea vytvořit projekt Cosmos prefab vznikla u Romana a Jaryny Bachovských v době, když před narozením dítěte dělali rekonstrukci ve svém bytě. V tuto chvíli se manželé museli stát experty každé otázky, která se vztahuje k rekonstrukci a stavbě, samostatně hledali dělníky, materiály a měli čas to zkombinovat s hlavní prací:
— Začali jsme si myslet: proč jsou výrobky celistvé: auto, mobil, notebook, ale dům — není? Od té doby jsme začali formovat ideu, že něco takového vytvoříme.
Dlouho jsme přemýšleli o názvu projektu. Bylo důležité založit hlavní záměr, kvůli kterému jsme všechno začali.
— Točili jsme se okolo slova «harmonie», ale pak jsme zjistili, že «kosmos» — to je synonymum. A v tomto případě se nám to hodilo. Zjistili jsme, že chceme otevírat prostor, který tvoříme. Otevírat kosmos uvnitř každého člověka na jedné straně, a na druhé — dělat takové kosmické tečky: v designu, v architektuře.
Později se před Romanem a Jarynou objevila možnost: koupit si další byt, nebo investovat všechné své úspory do vlastního podnikání. Oni rozuměli: jestli si koupí nový byt, na svůj sen budou moct zapomenout.
Jaryna, původem z Ivano-Frankivska, v té době pracovala v jiné firmě, zároveň řídila několik projektů:
— Věřim, že soustředění se na jeden projekt — to je klíč k úspěchu. Musíš pracovat a musíš odpočívat. Musíš se přeorientovávat, někdý brát sílu. Jestli máš deset projektů a ještě pracuješ na částečný úvazek, tak to nebude fungovat.
Roman, původně ze Lvova, byl jedním z těch policistů, kteří po násilném rozehnání a bití studentů 30. listopadu 2013 na Náměstí Nezávislosti v Kyjevě napsali žádost o uvolnění a odjeli na Euromajdan.
Poté, co strávil toto historické zimní dobrovolnictví ochranou Euromaidanu, vrátil se ke svému předchozímu zaměstnání:
— Když jsem se vrátil, pochopil jsem, že nic ještě neskončilo a je třeba pokračovat v práci. Ve stejném režimu a se stejným elánem jsem začal proces obnovení. Dělejte, vraťte mě, pusťte mě dovnitř do systému. Vím, jak vás chci změnit, protože vím, kdo jste uvnitř. Pak byla dlouhá cesta obnovení, protože, samozřejmě, nikdo mě nechtěl vzít zpět.
Později Romana zvali na úřední službu na Lvovskou regionální správu, a potom na Oděskou celnici:
— Bylo uděláno hodně práce a bylo třeba dávat víc pozor na sebe, na svou rodinu, soustředit se na vlastní podnikání a udělat nějaký mikrosvět, řekněme, začít stavět svět okolo sebe. Pak jsem se rozhodl, že chci mít vliv na změny země, mít vliv dokonce i politicky, prostě něco udělat: sdružíš skvělé lidi do týmu, sdružíš skvělé týmy a začneš vyprávět o Ukrajině, vyprávět o lidech.
Před vytvořením makety svého prvního prefab-domu se Roman a Jaryna seznámili s podobnými už realizovanými projekty na Ukrajině a mimo ni.
U prvního hledání porozuměli, že trh vyrábění bytů je hodně velký, ale hlavně že domy se projektují pro individuální potřeby zákazníka. Takové projekty nejsou pro jiné komfortní.
Nejprve manželé shromáždili známé architekty, aby oznámili svou ideu. První náčrtky udělal Roman. Byl to dům na principu IKEA-skládačky. Potom se dvojice obrátila k rodině architektů Běljaěvých (projektová dílna Běljaěvých), vzpomíná Jaryna:
— To byl zásah do černého, protože je to tým, který měl stejně hodnoty, co my. Jsme členy ukrajinské skautské organizace Plast, oni taky jsou. Oni rozumí, jaké emoce člověk zažívá, když je v přírodě: hvězdy, nebe. A z toho všeho vytvořili architekturu.
První diskuse o projektu proběhla na konci roku 2016, a už na začátku 2017 začala aktivní práce. Projektování poslední verze domu trvalo čtyři měsíce:
— Náš cíl před jakýmkoliv projektováním byl — udělat dům, ve kterém člověk bude chtít realizovat své nápady. Přijedeš, získáš zde klid, a pak se v tobě začnou rodit tvé staré sny, touha něco udělat, někam jet, něco změnit. Pro to jsou třeba dvě věci: zaprvé — pocit bezpečí (protože člověk se může rozvíjet teprve poté, když se cítí v bezpečí), zadruhé — to je pocit pocit svobody a prostoru. To bylo nutné spojit všechno v jednom domě.
— Prostě, v jednu chvíli jsme to pochopili, že nás to moc zajímá. Prostě jsme dupli na plyn a to je vše.
Tým měl hodně problémů během jednání s dodavateli. Většině z nich bylo těžko upustit od standardních postupů, se kterými oni běžně pracovali, říká Jaryna.
— Přes to, že nejsme architekti, nejsme výrobci oken, nejsme konstruktéři, nejsme stavitelé, pro nás to bylo lehčí. Když nám někdo říkal, že to je nemožné, tak jsme řekli: «Ne, prostě to udělejte. Prostě hledejte řešení!»
Jaryna se v projektu stará o marketing, vývoj a prodej, a Roman — výroba a koordinace dodavatelů. Ačkoli si manželé rozdělili odpovědnosti, prezentují své vlastní produkty pouze společně:
— V době, kdy je mnoho prezentací, lekcí, událostí, říkáme si, zda opravdu musíme být tak hodně veřejní. Teď jsme se rozhodli, že ještě dva týdny budeme mít nějaké události, kterých se účastníme, a pak si uděláme pauzu a nadále se budeme zaměřovat na náš projekt. Ono je to takové strašné pokušení — přijít a povědět, jako by to byla povinnost. Ale je potřeba nacházet balanc mezi veřejností a tím, že pracuješ na projektu a opravdu děláš práci, která je potřeba na počátku firmy.
Bachovštíi se snaží být více času spolu, učí se přepínat a pak začít pracovat s novou silou:
— Сosmos — je první společný projekt, kde jsme zjistili, že jsme připraveni pracovat spolu. Není to těžké. Když jsme na tom začali pracovat, asi úplně jsme se přestali hádat. Všechno ostatní se stává takovým nedůležitým. Pracovat spolu — to je hodně dobré.
Zkušenosti z jiných zemí
Trh s prefabrikovanými byty na Ukrajině donedávna vůbec nebyl, protože dlouhou dobu Ukrajina podporovala surovinovou orientaci výroby. Tím pádem zavést přidanou hodnotu bylo docela těžké, a proto to nemotivovalo mladé podnikatele, aby vyráběli plnohodnotný produkt jak pro svou zemi, tak pro export:
— Je to nejjednodušší: prodávat suroviny, prodávat les, prodávat pšenici. Výroba produktu je riziko. Riziko, protože všechno, co je špatné, je to, co uvidí všichni, a všechno, co je v pořádku — to nikdo neuvidí. Když děláš jakýkoliv produkt, bereš riziko za lidi v týmu, za ten produkt, za dobu životnosti produktu, za zákazníky, za rozvoj. Vytvoříš dítě. Proto je možná lehčí prodávat suroviny, myslim si ale, že se všechno změní.
Během průzkumu trhu tým Cosmos prefab jezdil do Estonska. Místní rozsah výroby prefab-bydlení je zprvu ohromil, vzpomíná Jaryna:
— Byli jsme tak ohromeni tím, co jsme viděli, jak tyto všechny moduly rostou, jak se všechno děje, jak to končí. Jak tyto všechny moduly stoupají, jak se všechno děje, jak to končí. Porozuměli jsme, že to není absolutně nic nového, vůbec nic nového. Celá Litva, Lotyšsko, Estonsko prostě exportují velké množství takových domů do Norska. Pro tak náročného zákazníka, že když jim tam nesedí třeba jen 2-3 milimetry, mohou se otočit a dům vzít zpět.
V zahraničí je Ukrajina stále často spojována s postsovětským prostorem, proto je pro cizince těžké předpokládat, že tady mohou vzniknout některé progresivní myšlenky, říká Roman:
— Lidé jsou vzdělaní, lidé jsou inovativní a měli by mít přehled, přesto tě zaráží, jak neznalí jsou v tom, co se tady děje. Nejsme zemí třetího světa a máme skvělé lidi, skvělé projekty. Kromě nás ještě mluvíme o jiných našich kamarádech-výrobcích a vždy se snažíme všude do našich projektů přilákat další výrobce.
Roman povídá, že postavit dům v evropských zemích je spíše výjimka. Jestli si rodina plánuje koupit byt, pak se obvykle obrací na firmu pro hotové řešení. Na Ukrajině se taková tendence teprve stává populární, ale pozitivním podle dvojice je, že ve většině případů nikdo velké domy nestaví:
— Z dolaru utraceného na stavbu je 15 centů stavebním odpadem. Čím větší je stavba, tím určitě více stavebního odpadu. To je také základ toho, že děláme prefab-domy. Plánovali jsme toho dělat co nejvíc ve výrobě — proto, abychom pravidelně zužitkovávali odpad.
První dům
První dům byl otevřen v březnu 2017. Od začátku se Roman a Jarina rozhodli, že dům bude rekreační. V zemích jižní Evropy se takové bydlení nazývá «retreat house» — místo, kde se můžete zastavit a odpočinout si.
Hledání vhodného místa pro výstavbu trvalo celé léto. Bylo velmi důležité najít útulné místo poblíž Lvova:
— Cíl byl takový — maximálně 30 km od Lvova, aby bylo lehké přijíždět a dostat se do domu, protože na delší cestu už by bylo třeba si udělat výlet. Sem si můžeme jen tak zaskočit a přivézt skupinu.
Přiznávají se, že místo, které si plánovali a zobrazili pomocí vizuální grafiky, se téměř přesně shodovalo s místem, které nakonec našli ve vesnici Majdan:
— V nějaké italské továrně jsem ukazovala vizualizace, ti pak byli podivně zklamáni, že to byla jen vizualizace. Říkali: «To ještě není postaveno?». Říkám: «Ano, právě stavíme». Dostatečně si vizualizujte sen a on se stane skutečností!
Během cesty se rodina cítila nepříjemně v běžném bytě. Neustále cítili pocit, že jsou daleko od města uprostřed přírody. Vzhledem k těmto nedostatkům se pokusili vytvořit dům, který by mazal hranici mezi domem a prostorem kolem něho:
— Romanticky jsme si řekli: «Musí to být místo síly a inspirace!». Pak jsme začali spolu s architektem přemýšlet, jak z takové popisové věty udělat něco opravdu cenného, a porozuměli jsme, že neexistuje větší spojení, než mezi přírodou a člověkem, větší fakticky neexistuje.
Interiér domu byl vyzdoben ve světlých barvách spolu se dřevem. Během zdobení bylo taky důležité vytvořit univerzální design:
— Udělali jsme to velmi jednoduše: bílá, černá a dřevěná. A ukázalo se, že není třeba spousty designů, líbí se nám všechno tak, jak to je. Prostě, nemusíte vynucovat prostor nějakými svými obrazy a prvky interiéru. Lidé na to chtějí myslet sami, přizpůsobovat si prostor pro sebe, ale základní design se každému líbí.
— Podstata není v metrech čtverečních, v jejich množství. Nejdůležitější je to, co vidíš z okna, a všechny ty emoce, které zažíváš.
Dokončujíc práce nad domem Cosmos Spacecraft, tým se postaral také o pohodlný vstup do lokality. Kameny, kterými byla silnice vykládána, se také staly ozdobou kolem domu, vzpomíná si Roman:
— Nezachránil jsem polovinu z nich, uválcovali je do silnice, ale když jsem přijel a uviděl, jak je válcují, aby udělali normální příjezdovou cestu, zastavil jsem je včas a podařilo se mi zachránit pět takových kamenů.
Záleží na každém centimetru
Po dokončení stavby tým vedl kolektivní diskuse ohledně zlepšení prostoru. Bylo nutné určit, co funguje, a co je možné odmítnout. Byly zohledněny i reakce lidí, jejich přání a kritika, říká Roman:
— Ano, je to takový pilotní projekt, a výkresy mohou být perfektní, ale tak jako tak podle výkresů, podle obrazů, podle vizualizací — to není ukazatel, když už vstupuješ do prostoru a vidíš, jak to vypadá a jak se cítíš uvnitř. Teprve pak můžeš provést analýzu a vidět ty detaily, které ještě třeba zlepšit.
Celková plocha domu — 60 metrů čtverečních kromě teras. S takovými rozměry bylo důležité dosáhnout maximálního pohodlí a produktivity prostoru. Dům v sobě má kuchyňské studio, ložnici, koupelnu a «okno do vesmíru» — mezipatro, kde mohou být děti nebo mohou strávit noc kamaradi. Kromě toho je tu taky technická místnost, kde je vhodné ukládat předměty pro domácnost: od bojleru a sekačky na trávu po kola a snowboardy:
— Dalo by se všechno promyslet až jak tady člověk začne žít všední život. Co a jak se tady děje, protože minimalistické designy jsou sice skvělé, ale když to skončí tím, že nemáš kam dát nějaké předměty pro domácnost, tak je něco hodně špatně. Když dáš někam doprostřed toho minimalismu koště nebo něco jiného, tak to nefunguje dobře. Všechno by mělo být promyšlené stejně jako v autě, každý centimetr.
Bez ohrad
Obyvatelé vesnice Majdan projevili velký zájem při instalaci domu:
— Všechno bylo tak rychle, nevím, jestli oni někdy před tím viděli, že by někdo tak rychle stavěl dům. To znamená, že jsme ho přivezli v modulech. Tady to byla super speciální operace. Celý tým se na to připravoval. Zaprvé, všechno bylo označeno jako «nemožné / možné», protože to bylo před svátky a protože najít jakékoliv dodavatele bylo moc těžké, ale řekli jsme si, že «Konec, musíme tam být do Silvestra!». Našli jsme všechny operátory jeřábu, každý měl rozplánovánou každou sekundu, kdy kdo přijede, jaké moduly kdy naloží, kdo koho potká. A udělali jsme to tak, jak jsme plánovali, bylo to jako nějaký sestřih o stavbě, jak to dělají na Discovery Channel.
Když přijeli znovu na místo, tým se setkal s nedalekou „delegací“ z vesnice a zařídil jim improvizované exkurze. Pomohlo to vybudovat vztah.
Jaryna říká, že navzdory mnoha strašidelným příběhům o možných krádežích nebo poškození majetku, za celou dobu s tím neměli žádné problémy. Koncepční řešení pro dvojice bylo nejen o budování důvěryhodných vztahů se sousedy, ale i o tom zcela odmítnout ohrady:
— Tak to dříve opravdu bylo. Když lidi dělali ohrady, tak to bylo proto, aby zvířata nemohla vstoupit na území. Byla nějaká taková otevřenost, a prostě je třeba ji vracet. Vracet se a alespoň nejezdit pracovat do zahraničí nebo nepracovat těžce, aby se investovalo do ohrady. Toto je první princip úspěchu. Jestli je ohrada dražší než dům, pravděpodobně to nemusíte dělat.
Aby byla zajištěna bezpečnost a základní zabezpečení domu, jsou kolem něho nainstalované bezpečnostní kamery a senzory:
— To jsou vlastně ohrady domu. Když investuješ více do systému zabezpečení, do systému oznamování, do vložených štítů, normálně mluvíš s místními obyvateli. Je to všechno proto, aby se nestavěly všechny ty ohrady.
Pět cosmos-ů v plánech
Roman a Jaryna velmi pečlivě vybírají místa pro své domy. Je důležité zvážit umístění a dopravní spojení.
Místo poblíž Kyjeva považují za jedno z povinných míst:
— Ještě pracujeme poblíž Kyjeva. Chápeme, že by tam mělo být druhé místo. Ale tam, jestli existuje nějaký dobrý pozemek, tak se hned rychle zastaví, plně se zastaví.
V blízké budoucnosti jsou plány takové: vytvořit pět domů v malebných, ale ne nejznámějších místech Ukrajiny. Takové rekreační domy, jak povídá Jaryna, budou podány ve stejnem principu, jako ve vesnici Majdan. Výhoda je, že tým bude poskytovat domy se všemi potřebnými službami.
Manželé Bachovští více než jednou diskutovali s týmem o vyhlídkách a jedinečnosti vlastního projektu, s ohledem na zkušenosti získané v zahraničí. Podle Jaryny, Cosmos prefab by byl nerealistický v jiné zemi, protože podmínky, které existují na Ukrajině, nás učí pravidelně dělat projekty a brát v úvahu rizika:
— Všechna rizika vám dávají impuls být připraveným. Skutečnost, že tady (na Ukrajině) ničeho moc není, to dává možnost dělat to, co chceš. To v žádném jiném státě asi není, protože je to taková ta «teorie naopak». Místo toho, abyste si hodně stěžovali, že tady je moc těžko, je třeba si naopak myslet , že tyto podmínky vám dávají příležitost realizovat některé neskutečné věci.
