Hlyboka. Společenství projektů

23. července 2020
Share this...
Facebook
Twitter

Během roku 2014 na Ukrajině začala decentralizace. To je proces sdružování vesnic a měst do jednotných územních společenství, formování vlastní regionální ekonomiky, vlastního rozpočtu a místní správy. Od té chvíle až do prosince 2017 v jednotných územních společenstvech (dále jen JUS) žilo 6 milionů lidí. Se vznikem JUS se pro spoustu lidí otevřely dveře k možnostem, o kterých se jim předtím ani nesnilo. Ne všichni tyto možnosti ještě stihli využít. Dali jsme si za cíl navštívit největší úspěšná společenstva, promluvit si o jejich úspěších a o možnostech jejich využití.

Prvním společenstvem, o kterém se pobavíme, bude Hlybocké JUS, nacházející se na Bukovině. Jedná se o skutečné společenstvo projektů: místní obyvatelé se účastní všech možných konkurzů a občas vyhrávají a přinášejí svým společenstvím nové sociální a obchodní iniciativy.

Po spojení do společenstva – nejdůležitějším faktorem úspěchu tohoto, či onoho společenstva nejsou voliči a jejich množství, jako tenkrát, ale množství byznysu koncentrovaném na daném teritoriu, který akumuluje fondy a platí daně, jaké později spadají přímo do kapitálu společenstva, u kterého je registrován. Právě proto se moudrá společenstva rozhýbala díky investicím, vytváření byznysu, sociálním projektům, spojení lidí a spolupracím.

Hlybocké JUS spojuje dvě vesnice a jednu vísku, co se nacházejí kousek od města Černivci, kam velké množství tamních obyvatel jezdí do práce, do školy nebo na trh.

I přes blízkost Hlybocké JUS od ukrajinsko-rumunské hranice a od silnice M19, která je součástí důležité evropské magistrály E85, vedoucí z přístavu v Klajpedi (Litva) do přístavu v Aleksandropoli (Řecko), z toho jednotné společenstvo nemá žádný zisk, protože všechny tři vesnice se nacházejí mimo tuto silnici.

Dostat se do Hlyboké není těžké. Stačí jet po zmíněné M19, na dvacátém čtvrtém kilometru od města Černivci zahnout doprava a za šest kilometrů jste tam. Do Mychajlovky a Červonoji Dibrovy vede naročnější cesta, protože silnice je rozbitá.

“Jsme tím národem, který se ještě nezná. Obce Hlybockého společenství hledají své místo a svou ekonomiku,” říká Hryhorij Vanzurjak – hlava Hlybockého JUS.

Mychajlivka. Obnova vesnického hospodářství

Ve vesnici Mychajlivka se obnova započala založením sýrárny. V této vesnici kdysi býval dost významný kolhosp (Kolchoz/JZD – pozn. překlad), po jehož rozpadu lidem zbylo hodně dobytku. Místní obyvatelé založili družstvo “Dobri Gazdy” (dobří hospodáři – pozn.), které vyhrálo v konkurzu projektů od rakouské komise a získalo částečné finance na vybavení sýrárny. Za peníze společenstva byla provedena rekonstrukce budovy staré vesnické sauny. Vybrané týmy sýrárny pracovali na výrobě sýrů v místní školní jídelně, než byla sauna opravena a v ní postaveno zařízení na výrobu sýrů.

Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter

Sýrárna – o je možnost pro vesničany, aby nemuseli chodit na trh prodávat mléko, místo toho ho nosit do sýrárny a mít tak trvalý příjem bez zbytečných výdajů za dopravu. Dále tím i šetří čas, který by zabrala cesta a pobyt na tržišti.

Sýrárna – úspěšný začátek oživení vesnické ekonomiky. Detailněji si o tom můžete přečíst v našem textu o Vesnické sýrárně na Zakarpatí, kam jezdili zástupci z Hlyboké pro nové zkušenosti.

Díky úspěšné sýrárně, v Mychajlivce začalo také oživování chovu ovcí, co tu bylo po dobu několika desetiletí v troskách.

Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter

Druhý konkurz, v jakém vyhráli obyvatelé Mychajlivky – malá pomoc soukromému byznysu. Peníze na realizaci projektu apiterapie, léčení včelami, dostal Mychajlo Balovsjak, známý místní pastýř, který má jednu z největších včelařství s kapacitou 250 včelích rodin. Současně Mychajlo buduje ne moc velké odpočinkové centrum s budovami na apiterapii, které dokáže obstarat okolo deseti turistů najednou.

“Samozřejmě, peníze z projektu na to nebudou stačit, ale je to dobrý impuls pro začátek.” – Mykhailo Balovsiak

Červona Dibrova. Turismus a odpočinek

Starostou vesnice Červona Dibrova byl vybrán Volodymyr Čobotar, bratr známého Kyborha Hatylo, Valerije Čobotarje, který bránil Doněcké letiště a stal se hrdinou filmu “Dobrovolníci Božské čtyřky” Leonida Kantera. Valerij byl iniciátorem stavby Červonodibrovs’ké Siči. Je trenérem boxu a čínského uniformního free-fightu.

— Hlavní myšlenkou vytvoření Siči bylo sjednocení lidí stejných zájmů, kteří by sem mohli jezdit se školit a trénovat. O Červonodibrovs’ké Siči se mluví a i vesnice je díky ní známá. Tohoto roku k nám má přijet menší investor, co tu plánuje postavit jezdecký klub. U nás je strašně krásná krajina, stavějí se tu cyklostezky, a tak chceme podobně směrovat. Říkáme si, že by se tu dal udělat veliký všeukrajinský festival.

Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter

Starosta Volodymyr se nezapojuje pouze do turistických projektů. Po dlouhých letech nedostatku základních věcí v obývaných oblastech, Červone Dibrově na silnicích se objevilo osvětlení:

— První, co jsme udělali, bylo osvětlení ulic. Šest kilometrů jsme osvětlili, hlavně taková ta klíčová místa, jako je kostel, vlakové zastávky, a tak dále. Jedním ze strategických bodů naší práce byl boj za ekologii. Zavedli jsme pravidelnou likvidaci odpadu. Problém zatím není úplně vyřešen, ale smetí už postupně mizí. Také jsme udělali zásadní opravy centrálních ulic. Není to asfalt, ale bylo provedeno odvodnění a přidán štěrk. Provedli jsme taky generální opravu podlahy ve sportovním sálu. Byly provedeny sociální cesty. Lidi říkají, že za dva roky bylo víc změn, jak za dvacet let.

Blízko vesnice Červona Dibrova v IX-X století existovalo slovanské sídlo, tady se děly bitvy mezi polskými a tureckými armádami. Turistický potenciál tohoto místa je dost veliký a to se o tom dokonce ještě moc neví.

Hlyboka. Byznys a osvěta

Tři milionů tulipánů – tolik se jich prodá na internetovém obchodě Florium každý rok. Je to podnik s cibulkami a semeny. Je tu velký sklad, s chlaďáky a skleníky, kde dozrávají cibulky.

“Každý rok se mě ptají na 8. března, kde vzít tulipány,” směje se Petro Tonenčuk, majitel Floriuma, “ Ale my prodáváme pouze cibulky a semena. Neděláme přímo květiny.”

Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter

Pro každé společenstvo s velkým byznysem na vlastním území, rozkvět daného byznysu, jeho legalita, má bezprostřední spojitost s tím, jak velký bude rozpočet daného společenstva. Ne všechna společenstva tomu rozumí, v některých společenstvech se místní vláda i nadále snaží kontrolovat byznys, zničit konkurenci a tím pádem i zmenšit příjmy vlastního společenstva. Proto je i ta nejmenší investice opravdu důležitou pro dobré fungování společenstva.

Projekty se musí zabývat ne jenom úředníci, ale i pedagogové nebo medicínští pracovníci. To dává v Hlyboke smysl. V lyceu města Hlyboka vedení vzdělávacího ústavu se také účastní všech možných konkurzů. Tady se nedávno otevřela současná laboratoř fyziky a zachování energie, a minulý rok se tu objevilo nové sportovní dětské hřiště. V Mychajlivce také naproti školy vzniklo novoučké fotbalové mini-hřiště s umělým povrchem.

“Vyhrajeme zhruba jeden z deseti projektů,” říká hlava Hlybockého JUS, “ale píšeme všude, kde to jde. Říká se, že u nás má každý napsat nějaký projekt. Je to pravidlo.”

Materiál je připraven

Autor projektu:

Bohdan Logvynenko

Fotograf:

Vasyl Salyha

Producent:

Olha Šor

Kameraman,

Režisér:

Mykola Nosok

Kameraman,

Fotograf:

Pavlo Paško

Překladatel:

Viktor Kozák

Redaktorka překladu:

Marharyta Golobrodska

Sleduj Expedici