Lviv. Přeměna paláce kultury Hnata Chotkevyča

Palác byl postaven z peněz dělníků, kteří ve svém volném čase chtěli navštěvovat kulturní akce. V těžkých časech pandemie a karanténních omezení, která začala v roce 2020, se správě Chotkevyčova paláce podařilo získat dvojnásobek finančních prostředků potřebných ke spolufinancování plánovaných projektů.

Meziválečný crowdfunding

Současný Palác kultury byl postaven jako volnočasový klub pro lvivské dělníky. Zohledňoval všechny jejich zájmy. Kromě kulturních akcí zde byl bowling, bufet, knihovna a herna pro deskové hry. Nechyběla speciální místnost pro kuřáky a oddělené šatny pro muže a ženy. V budově Paláce se nacházel dokonce i byt, který obýval ředitel.

Myšlenka postavit klub pro dělníky vznikla v roce 1924 poté, co protestovali kvůli nedostatku prostoru pro rekreaci a trávení volného času. Město nemělo peníze na stavbu, ale vyčlenilo pozemek. Odborový výbor se tedy rozhodl vybrat 1% z mezd. Přes tehdejší ekonomickou krizi se na stavbě podíleli sami dělníci, kteří se připojovali po večerech a dokonce i o víkendech. Všechny práce byly kompletně dokončeny v roce 1938. Pozoruhodný příklad architektury funkcionalismu navrhli tehdejší populární architekti Tadeusz Wrubel a Leopold Karasinsky. Byli spoluautory řady dalších lvivských budov ve stylu modernismu a art deco: budova Odboru městských elektrických institucí (nyní Odbor bezpečnostní služby Ukrajiny na ulici Vitovského), obytná budova pro zaměstnance Lvivské obce na ulici Žovkivská, budova Lékařské komory, vily “Profesorské kolonie”.

Zástupkyně ředitele paláce Teťjana Prodan poznamenává, že stejně, jako na počátku, vytváří i dnes kulturní politiku komunita.

“Palác je historií společného financování. Jde o jeden z klíčových záchytných bodů, jehož životnost se snažíme udržet. Je konzistentní nejen s týmem, který do konceptu budování komunity investuje. Je to občanské vědomí. Chotkevyčův palác se jeví jako subjekt, který byl na tomto základě vytvořen a stále existuje.

Od roku 1938 bylo v budově Paláce kino, v sovětských dobách byl dělnický klub přeměněn na tramvajový. Pod vlivem historických okolností došlo v Paláci ke změně názvů a proměně některých aktivit. Navzdory tomu zde však vždy vznikala kultura — pod různými symboly, vlajkami a ideologiemi.

Pod záštitou multidisciplinárního člověka

Palác se nachází v historické čtvrti Lviva, zvané Pidzamče. Odedávna ji obývali řemeslníci, později pracovníci továren a závodů.

V dobách politické nestability a změny vlády ve třicátých letech byl klub platformou pro vyjádření nálady obyvatel města. Zejména v roce 1936 zde Komunistická strana Polska a západní Ukrajiny uspořádala protifašistický kongres kulturních osobností, kterého se zúčastnili zástupci intelektuálů z Polska, západní Ukrajiny a Běloruska. Teťjana Prodan říká:

Instituce nebyla jen centrem kulturním. Byla i centrem, ve kterém se vytvářely určité významy a formovalo se politické cítění a nálady odporu.”

Během německé okupace zde sídlil Judenrat — řídící orgán židovské komunity žijící ve lvivském ghettu. V sovětských dobách byl Palác pojmenován podle agenta NKVD Nikolaje Kuzněcova. Budově se kvůli tomu lidově říkalo „kuzněčik“. V 90. letech, během obnovy nezávislosti Ukrajiny, byl Palác přejmenován na počest Hnata Chotkevyča.

Postava Chotkevyče byla vybrána kvůli jeho všestrannému talentu. Byl spisovatelem, skladatelem, etnografem, historikem, uměleckým kritikem, milovnikem divadla, inženýrem, veřejnou a politickou osobností. Narodil se v Charkivě a žil v mnoha regionech, které byly tehdy součástí různých říší. Nějakou dobu žil ve Lvivě, později v oblasti Hucul, Bukovině, Kyjivě a Voroněži. V roce 1938 se Hnat Chotkevyč stal obětí stalinského teroru: byl zastřelen na základě falešných obvinění ze špionáže.

Zástupce Haličského Piemontu si nemohl dovolit pracovat v jednom odvětví. Musel obsáhnout co nejvíce kulturních oblastí, aby mohl rodícímu se národu předat myšlenky, které by mohl uchopit. Volba názvu instituce není jen role. Je to způsob, jak kulturní subjekt reaguje na tu či onu ideologii, a jak se prezentuje v procesu vytváření dáne kulturní politiky. Nejsme omezeni na dětské kluby, chceme Chotkevyčův palác chápat jako platformu pro vytváření kultury.

S úpadkem průmyslu v 90. letech se z Pidzamče stala poněkud depresivní čtvrť. Komunita a kulturní instituce se to však nyní snaží změnit. Kromě Chotkevyčova paláce se obnovují zejména bývalé průmyslové objekty. Jedná se o prostory Lvivského závodu radioelektronického zdravotnického vybavení (REMA) a tzv. Továrnu povidla, z nichž vznikají instituce současného umění, kanceláře a dílny.

Čím žije Chotkevyčův palác

Podle patrona Paláce, nadaného v různých oblastech, se instituce stala platformou pro pro tvůrčí činnost.Teťjana Prodan zdůrazňuje důležitost místa pro rozvoj talentů: “Úkolem našeho centra je příležitost pro nováčky, aby se realizovali, protože nikdy nevíte, zda se z člověka stane hvězda. Vše vzniká na takových, na první pohled malých, pódiích. Vše začíná něčím malým. Vše se rodí z práce, chyb a zkoušek, takže je velmi důležité zajistit nováčkům komplexní podmínky.”

Klub založil v roce 1947 taneční soubor “Sen”, který existuje dodnes. Jedná se o lidový soubor, jeho členové si v roce 1956 zahráli v hudebním filmu “Písně nad Dniprem”. Současná ředitelka Paláce kultury Oleksandra Onyškevyč říká, že jejich absolventi se někdy do Paláce vracejí jako učitelé a bývalí tanečníci nyní přivádějí své potomky: “Je to takový rodinný soubor. Členové se střídají po generacích. Pokud kdysi chodili tančit prarodiče, dnes jsou v souboru jejich vnoučata.”

Dospělí tančí ve “Snu” a soubor “Květy Ukrajiny” spojuje děti. Kromě lidových tanců je v Paláci moderní taneční klub, vokální a umělecká studia, dvě divadelní studia a sektor filmové komise. Je to městská organizace, která propaguje Lviv jako místo pro natáčení a poskytuje poradenství v oblasti filmové produkce. Právě v Paláci vzniklo satirické divadlo Pod mostem, a byl zde vyškolen tým pro haličskou ligu KVN. V instituci se konají také literární akce. Je to jedno z míst Fóra vydavatelů. Se svými čtenáři zde diskutovali Jurij Andruchovyč, Jurij Vynnyčuk i Viktor Neborak.

V roce 2015 se Lviv stal městem literatury UNESCO a Chotkevyčův palác jeho rezidencí.Tento sektor kreativního rozvoje podporuje čtení, literární turistiku, vydávání knih a překlady. Další sektor realizuje literární rezidenční program pro ukrajinské a zahraniční autory a překladatele. Pozvaní spisovatelé zde mohou pobývat ve speciálně připravených bytech, aby se mohli seznámit se Lvivem a psát o městě.

Chotkevyčův palác neustále rozšiřuje své aktivity. Kromě kreativních oblastí se věnuje výuce cizích jazykům, realizaci workshopů a přednášek.V roce 2020 byla v Paláci otevřena galerie pro začínající umělce. Své místo si zde našlo i divadlo Domus, které založila krymská režisérka Natalija Menšikova. V Paláci čas od času zkouší soubor Lvivského divadla, opery a baletu. Nachází se zde také centrum Plast, středisko skautů.

V 80. a 90. letech byl Palác Hnata Chotkevyče jedním z prvních jevišť budoucích hudebních legend. Vystoupili na něm např. skupiny “Mrtvý kohout”, “Bratři Gadjukini”, Pikkardijska tercija” či “Ruslana”. Nechyběla ani celá tvůrčí rodina Čubajových — básník Hrycko a jeho děti Solomija a Taras — frontman skupiny “Pláč Jeremiji”.

V Chotkevyčově paláci se konala výběrová kola celoukrajinského festivalu Červona Ruta, který vznikl v roce 1989 a byl pojmenován na počest kultovní písně Volodymyra Ivasjuka. Od roku 2018 se do tohoto centra hudby vracejí dřívější rezidenti. Vedoucí Paláce kultury říká, že spolupráci opět nabízejí zástupci různých skupin, které zde v 90. letech zahájili svou činnost.

“Rozvoj kulturního prostředí v 90. letech začal v Chotkevyčově paláci. Teď se sem vracejí staré skupiny, ale přicházejí i nové, které tady chtějí mít zázemí taky. Přitahuje je sem ta atmosféra a kreativita.”

Svou zkušebnu zde má tedy již přes 20 let vokální formace “Pikkardijska tercija” a také kapela “Wszystko”, která oživuje staré písně, včetně interpreta a skladatele meziválečného období Bohdana Vesolovského. Podle manažerů Paláce to odráží koncept instituce, jejímž cílem je naplnit historický prostor novými významy.

Funkční transformace

Do roku 1997 patřil Palác Lvivelectrotransu (podniku správujícímu městskou dopravu — red.), později byl svěřen Lvivské městské radě ve Lvivě. Ale ani poté, co se kulturní instituce začala rozvíjet a stala se trvalou základnou festivalů, nebyla mezi obyvateli, žijícími v sousedství, populární. Jak poznamenává vedoucí Paláce Oleksandra Onyškevyč, někteří obyvatelé Lviva říkají, že jejich děti vnímají budovu jako vězení — uzavřenou a nepřístupnou. Chtějí tento stereotyp především změnit.

Revitalizace kulturní instituce začala v roce 2018 po zvolení nového vedení. Zpočátku pracovali na budování důvěryhodné atmosféry uvnitř týmu. Koneckonců, asi 70 zaměstnanců, kteří zde pracují již desítky let, bylo vůči novým vrcholovým manažerům poněkud nedůvěřivých. Při tvorbě nové rozvojové strategie do roku 2025 však vzali v úvahu názory všech kolegů. Dnešní tým, říká Oleksandra, je profesionální a zaměřuje se na dobré výsledky:

“Za dva roky jsme především získali důvěru v tým, ve všechny zaměstnance. Vysvětlili jsme jim, že jsme jim nepřišli škodit. Přišli jsme pomoci obnovit, zmodernizovat, obohatit a zachovat historickou hodnotu místa.”

Hlavními složkami rozvojové strategie Chotkevyčova paláce jsou čtyři oblasti: smysl, infrastruktura, tým a komunikace. Smysl spočívá v zachování kulturního dědictví, tradice a vytvoření prostoru pro nové nápady. Infrastruktura Paláce by měla být komfortní a bezbariérová, neměl by chybět veřejný prostor a nádvoří. Tým, podle definice ve strategii, tvoří kreativní a motivovaní profesionálové, kteří se neustále učí, zlepšují a reagují na sociální změny. Palác by se pro ně navíc měl stát příjemným pracovištěm. Cílem komunikace je propagovat značku Chotkevyčova paláce, zvýšit počet publika nejen mezi obyvateli, ale i mezi turisty.

Tyto čtyři oblasti jsou vizualizovány v různých barvách. Infrastrukturu představuje vínová, která symbolizuje barvu cihly; smysl je spojen se zelenou, která odkazuje na sémantický obsah; komunikaci vystihuje oranžová a barvou týmu je žlutá. Tyto barvy se staly podkladem katalogu značek pro kreativní studia a týmy. Podle nové strategie je cílem Paláce stát se konkurenceschopnou moderní kulturní institucí, která bude schopna zaujmout co nejširší publikum, nabízet inovativní vzdělávání a hlásit se o roli lídra v kulturních trendech.

Opravy v budově Paláce pokračují. Jelikož se jedná o významnou památku, veškeré renovační práce musí být posouzeny a schváleny. Nyní se rekonstruuje střecha a hala. Část prací financuje město, některé projekty podpořila komunita, která pro ně hlasovala ve veřejném rozpočtu. Studia a učebny jsou již zmodernizované. Venkovní střešní terasa bude v budoucnu sloužit jako letní kino.

Zrekonstruované prostory Paláce dostávají nová jména. Například koncertní hala je přejmenovaná na Chotkevyčův obývací pokoj, komorní scéna nese název Hnatův sklep (mimochodem, od počátku tady byl bowling, v 90. letech diskotéka a dokonce i striptýzový klub).

Pro tým je důležité prostor obnovit, naplnit jej novým smyslem. Přijít, všechno zničit a udělat něco nového, je jednodušší. Tým se snaží vrátit k historické pravdě:

“Začali jsme v historii a když se do ní jednou ponoříte, už ji nechcete měnit, ale jen oživit, přidat do ní něco nového. Chcete zachovat to, co už je.”

Před zahájením prací bohužel nebylo možné najít staré fotografie budovy. Nejstarší fotografie, které byly v archivech dohledatelné, pocházejí z 80. let. Proto jsme se poradili s odborníky, kteří funkcionalistické architektuře rozumí. Z interiéru byly odstraněny pozdější doplňky, které neladily s autentickým novým designem a zvoleným konceptem. Některé sovětské elementy a mozaiky, kamenné obklady apod. však zachovány budou.

Jedna ze zapojených odbornic, Julija Bogdanová (architektka, výzkumnice zaměřující se na funkcionalismus) říká, že během přestavby sovětské éry (kdy byly prostory uzpůsobeny tak, aby se do nich rozmístili členové starých i nových skupin) se stále snažili dodržovat obecný styl budovy. Interiéry se ale prakticky úplně změnily. Rakouské radiátory zůstaly, jako zázrakem, neporušené.

“Na úrovni suterénu vidíme, kde končí stará část a kde začíná nově dostavěná sovětská část. Zpravidla na úrovni takových technických podlaží velmi jasně vidíme přístupy ke stavbě, které byly dříve, a jak se měnily během sovětského období: minimální chodby a velký počet komůrek, žádné volné prostory, vše velmi vysoké a úzké.”

V roce 2019 se v Paláci uskutečnil workshop, na kterém se setkali mladí historikové, architekti a designéři. Týden zpracovávali nápady na rozvoj instituce. Byli rozděleni do týmů, z nichž každý se zabýval samostatnou oblastí, studoval ji, zkoumal a nakonec předložil návrhy na změny a vylepšení.

Jestliže byla dříve budova jasně funkčně rozdělena — vstupní hala, pokoje pro zaměstnance, šatny, toalety, kanceláře — nyní odpovídá jinému trendu. Malé kanceláře byly demontovány a vznikl tak jeden prostor, který slouží k různým schůzkám nebo jako coworking. Tým se rozhodl využít celý prostor chytře a multifunkčně, protože Palác musí uspokojit kulturní potřeby obyvatel velké části severní oblasti Lviva: “Aktuálním úkolem je využít každý centimetr k rozptýlení lidí, poskytnout jim příjemný prostor a splnit množství funkcí, které dnešní doba vyžaduje.”

Již zrekonstruované toalety v budově splňují všechny požadavky. K dispozici jsou oddělené kabiny pro osoby se zdravotním postižením. K dispozici jsou také kabinky speciálně pro děti (tzn. se sníženým wc) a místnost pro maminky, vybavená přebalovacím pultem, jídelní židličkou a dokonce i nočníkem.

V Paláci je stále mnoho nezrekonstruovaných místností. Aby bylo možné je opravit, bude v následující etapě revitalizace nutné nastudovat aktuální naléhavé potřeby společnosti i kulturní trendy.

Umělecké debuty

Idea funkčnosti prostoru byla úspěšně realizována během tvorby první mládežnické galerie HotArtHall ve Lvivě, jejíž vznik iniciovali účastníci workshopu v roce 2019. Galerie vznikla v prostorné chodbě v přízemí Paláce. Členové HotArtHall navázali na myšlenku hromadného financování, díky kterému budova vznikla. Z programu Evropské unie House of Europe získal tým svůj první mezinárodní grant v nominaci na crowdfunding. Během nejpřísnější karantény se správě Paláce podařilo díky crowfundingu získat 82 000 hřiven. A House of Europe vyčlenil dalších 6000.

Autorem vizuálního konceptu přerodu prostoru byl designér Vitalij Šydej. Podle ní se snažili vytvořit co nejpřizpůsobivější a nejjednodušší prostor s pohodlným zónováním, odstranit z něj vše nadbytečné. Zrestaurovali staré dýhované dveře s autentickými mosaznými západkami, opravili podlahu. Po zakrytí stěn se umělecký sál opticky rozšířil.

Nyní je v Paláci nejen umělecký ateliér. Slouží také jako výstavní síň pro studenty a mladé umělce, kteří realizují své první výstavy. Organizují první své výstavy. Nový prostor vzbudil zájem mladých umělců — přihlášku podalo hned 23 výtvarníků. Jejich debut je v Chotkevyčově paláci naplánovaný do konce roku 2021. Výhodou galerie HotArtHall je, že její tvůrci usilovali o vznik vysoce kvalitního a funkčního prostor (např. lze vystavovat obrazy různých formátů a úchyty vydrží až 15 kg váhy).

Tým instituce se rozhodl nezůstat pouze u toho a v přízemí, kde bývala šatna, vybaví galerii pro multimediální umění a výstavu trojrozměrných děl. Instalují zde vhodné osvětlení, projektory a podstavce pro sochy. Správa Chotkevyčova paláce, inspirovaná úspěchem galerie, tentokrát vybrala ještě vyšší částku — 98 000 hřiven; zbytek nákladů je spolufinancován nadací International Renaissance Foundation. Oleksandra spatřuje v dostupnosti kultury důležitý význam: “To, že lidé v době nejhorší krize a karantény, kdy šetří na jídlo, přispějí nějakou částku na kulturu znamená, že ji potřebují.”

„Vidět nové, jít za horizont“

Tým Paláce se věnuje nejen renovaci instituce, ale i celé čtvrti, která dosud byla depresivní, postindustriální. Ostatně nejdůležitějším elementem jsou — podle Paláce — lidé. Nové motto instituce zní: „Vidět nové, jít za horizont“.

Chotkevyčův palác se snaží zapojit obyvatele do kulturního procesu, aby jej spoluvytvářeli a nejen pasivně využívali ve volném čase. Palác se chce stát platformou, která umožňuje občanům rozvíjet se — naplňováním jejich potřeb. Oleksandra si všímá rostoucí poptávky veřejnosti po kulturních akcích v Paláci: “V dnešní době jsou všichni unavení z práce, stereotypu. Možnost odreagovat se jednou týdně na kulturní akci a duchovně se obohatit, usnadňuje každodenní život.”

Zástupkyně ředitele Tet’jana Prodan vysvětluje, že je důležité odhalit potenciál okresu jako historického. Vyprávět historii Pidzamča a instituce, ukázat různé vrstvy, identity lidí, kteří zde žijí. Palác je prostředníkem, kulturním centrem, který vytváří vlastní síť interakcí mezi různými účastníky. Úkolem týmu je podle Tet’jany najít na Palácii něco zvláštního, bez čeho se komunita neobejde, protože kulturní politika vzniká společně: “Realizací naší strategie se vzdalujeme stereotypům sovětských pionýrských institucí, kdy celá ideologie vzešla z nejvyššího vedení. Snažíme se tento úhel pohledu změnit, ukázat, že jsme v interakci s komunitou a na tomto principu postavit vlastní kulturní strategii. Na tom závisí náš další vývoj.”

Čtvrť Pidzamče, stejně jako před 100 lety, prochází rekonstrukcí. Dříve ji obývali pracovníci nových závodů a továren. Dnes, na místě stejných průmyslových zón, které byly dlouho opuštěné a zničené, se staví domy. Do čtvrti se nastěhují noví obyvatelé, kteří budou tvořit další historickou etapu. Palác kultury Hnata Chotkevyče se chce stát nedílnou součástí každodenního života obyvatel Lviva, jejich stimulem pro rozvoj a smysluplné trávení volného času, centrem kultury.