Malá Indie v Užgorodu

Společnosti
Zakarpatt’a
8 May 2017 18:51
955

Velké množství měst v jihovýchodní Asii mají hustě osídlené čtvrti, běžně nazývané Little India. Také zde jsou Chinatown, kde žijí přistěhovalci z Číny. Také jsou takové čtvrti i v Evropských městech, ale vypadají mnohem moderněji, protože přistěhovalci sem přišli nedávno. V Ukrajině takové čtvrti má jen romská komunita.

Budeme mluvit ale o těch, kteří v Ukrajinu přijíždí kvůli studiu. Proč se Indové stěhují kvůli vzdělání na Ukrajinu a jak je Ukrajina přijímá? Co může nabídnout nejmenší krajské město Ukrajiny – Užgorod studentům z druhé, po počtů obyvatel, zemi na světě?

Podle Ukrajinského státního centra pro mezinárodní vzdělání je v Ukrajině kolem 64 000 zahraničních studentů z 148 státu světa. Mezi nimi je 6145 Indů. Tudíž každý desátý student je z Indie. Víc je jich jen z Azerbájdžánu a Turkmenistánu.

+59%V akademickém roce 2016/17, pro porovnání s tím předchozím, počet žádostí o studentská víza stoupl z 2194 na 3500. Převážná většina Indů v Ukrajině získává vzdělání v oblasti Medicíny, také inženýrství letectví, IT, ekonomii a mezinárodní vztahy.

Ředitelka CMO Olena Shapovalova říká, že země s populací 1.3miliad, kdy půlka z nich je mládež do 21 let a studenti. Indie je druhá po Číně, jejichž studenti jsou vzděláváni především v zahraničí. Přijet studovat na Ukrajinu není až tak lehké. Indie není země migračního rizika, ale právě pro Indy je proces získání studentského víza nejtěžší a nejdražší.

Pět univerzit, kde studuje nejvíc Indů jsou – Charkovská státní medicínská univerzita, Charkovská státní univerzita V.N. Karazina, Národní medicínská univerzita O.O. Bohomolce, Zaporožská národní medicínská univerzita a Užgorodská národní univerzita. UNU získal licenci na studium zahraničních studentů až v roce 2016. Na rozdíl od velkoměst – Kyjeva, Charkova a Zaporoží, takové množství Indů v malém Užgorodu hned bije do očí a možnost kontaktu s nimi je mnohem větší. Proto jsme vybrali právě Užgorod, abychom se dozvěděli víc o pobytu Indů v Ukrajině.

Harry Krishnan

Přijeli jsme k Harrymu, abychom se koukli jak žije Ind v Ukrajině. Pronajímá si byt. Říká, že pro cizince je zde těžké si najít bydlení: chtějí víc peněz, pokud ví že jde to zahraniční student.

– Užgorod je klidné město. Mohu zde přijít k sobě do pokoje, a dělat si své věci. V Indii je s tím problém, protože tam je mnoho aut, hrozný řev z ulice. A tady je ticho a klid. Dokonce zde mohu slyšet zpěv ptáku. Užgorod je malý, lidé jsou zde skvělý. Žije se mi zde krásně, komunikuje také a mám tady mnoho Ukrajinských kamarádu. Přijel jsem sem z Luganska, lidé jsou zde milejší, je to tu víc jak v Evropě. Lidé tam jsou jiní, vyvolává v nich agresi už jen to, že mluvíme anglicky. V prváku, když jsem byl v Lugansku, jsem neuměl ukrajinsky nic víc než “Zdrastvuj” a “Spasibo”.

O fotografování se Harry začal zajímat ještě v Indii. Po půl roce už fotil pro místní noviny a pak pracoval půl roku v modelingové agentuře.

– Studuji medicínu a po několika letech studia si myslím, že je to skvělá kombinace – medicína a fotografie. Pracuji jako módní fotograf a také jako street-fotograf. Již jsem vyfotil mnoho hezkých černo-bílých fotografii. Nyní mě tu znají jako Inda, který fotí černobíle.

Nyní mám hodně práce, ale první rok to bylo hrozný, neznal jsem v Užgorodu nikoho, a nikdo neznal mě. Musel jsem chodit a přesvědčovat lidi, že jsem fotograf a umím dobře pracovat.

Komunita zahraničních studentů v Užgorodu není až tak velká, jen 300-400 studentů. Indové, Srí Lančané, Afričané, celkově asi 15-20 zemí.

– Je zde malá restaurace pro ty, kdo chce ochutnat Indické jídlo, a je to také pro Indy, kterým se stýská po domově. Já si doma vařím sám. Mám rád ale i Ukrajinskou kuchyň, jsem ale vegetarián a v zimě to mám těžké sehnat někde čerstvé ovoce a zeleninu. Pokud jde o koření, tak v létě dokážu najít nějaké v bleším trhu vedle OC Luxor Plaza na ulici Koryatovicha. V zimě jsou buď drahé, nebo nejsou vůbec. Občas si to objednávám z Indie. Když jedu z Indie v Ukrajinu, tak s sebou vezu plnou tašku Indického koření, to je pravda.

Harry nám vypráví, že jeden z jeho kamarádů studoval v Lugansku šest let a na konci ani nedostal žádný diplom, protože začal konflikt na východě Ukrajiny. A nyní je v Užgorodu ve třeťáku. Musel začínat úplně od začátku. Za studium si Indové platí sami, nebo jim pomáhá rodina.

— Od vlády nedostáváme nic. Indie je přelidněna a vláda se nemůže o nás postarat formou stipendii. Většinou pomáhají rodiče. Díky tomu že pracuji, tak se živím sám. Rodiče mi platí jen za studium.

Na otázku, co by doporučil cizincům v Užgorodu, odpovídá:

— Sním o tom, že sem přivezu rodinu a ukážu jim nábřežní ulici u řeky Už, centrům města. Rád se tam procházím, fotím hezká místa, zajímavé lidi. Za Užgorodem je také mnoho zajímavosti. Chodím hodně do hor. Jsou tam hezké lesy, řeky. Mám rád vrchol Pylypec, les vedle Mukačeva, zámek Palanok v Mukačevu.

Harry nám ukazuje video, které točil na vrcholku Pylypec pro Indického zpěváka, který studuje s ním.

 

Harry pochází z Jihu Indie, jeho dům je hned u oceánu. Říká, že se mu až tak moc po domově nestýská.

– Dlouho jsem žil vedle oceánu, a teď už 3 roky žiju u hor. Je to zajímavá zkušenost. V Indii jsem byl v Himalájích, kde je také velká zima, proto jsem si k takovému klimatu zvykl.

Nenávist v Lugansku Harry pociťoval stejně jako většina Indických studentu. V Užgorodu je berou o dost lépe.

– V každé zemi jsou dobří a špatní lidé. Pokud zvolím dobrý lidi a budu ignorovat ty špatný, tak budu šťastný. V Indii jsou také lidé, kterým se nebudete líbit, ale většina z nich by se k vám chovali normálně. Nyní je nenávisti v Ukrajině méně, hlavně v Užgorodu. V Lugansku bylo asi 60 % negativně naladěných vůči cizincům. Tady jich je maximálně 10 %. Občas potkám lidi, kterým se prostě nelíbí jiná barva kůže. Většinou to je starší generace. Ta mladší tady nemá tolik komplexu a problému s angličtinou, jako ta stará generace. Učí se cizí řeči, více se zajímají. Je to dobře, protože je angličtina potřebná pro práci. A my jako bývala Britská kolonie se také učíme angličtinu. Cestovat, když umíte angličtinu je mnohém lehčí.

– Když nyní cestuješ Evropou, tak vidíš mnoho lidí s černou kůži. Užgorod je blízký k Evropě, takže to tu je normální už. Ale pamatuji si, když jsem přijel poprvé v Užgorod, lidé se na mě koukali jak na mimozemšťana. Tehdy zde žilo málo cizinců. Byli zde Slováci a Maďaři, ale ty se zas tak neliší. Ale lidé s jinou barvou kůže, to bylo něco, ale nyní to už je zde normální.

Harry říká, že v Indii je víc než 30 oficiálních řeči. Každý region má svojí vlastní řeč. Harry umí osm jazyků, mezi kterými jsou čtyři Indické. Žil dlouho v Dubaji, a tak umí arabsky. S námi se snaží mluvit Ukrajinsky.

Medicína – Ukrajina vs. Indie

Studium medicíny je pro průměrnou Indickou rodinu v Indii dost drahé – 10 až 15 tisíc dolarů za rok. V Ukrajině je to pro cizince zhruba 2 500 dolarů na rok. Rozdíl je znát a rodiče čím dál tím víc posílají své děti pryč ze země, aby dostali diplom někde v zahraničí. Často si vybírají mezi Čínou, Filipíny, Nepálem, Lotyšském, Ruskem, Gruzii, Kyrgyzstánem a Ukrajinou. Ukrajina je podle slov studentu nejlepší po zeměpisné poloze, je to blízko ke střední a západní Evropě a daleko od Indie. A čím dál od Indie, tím víc se dokáže mladý muž sám o sebe postarat.

Být lékařem v Indii je prestižní ale také dobře placené. Průměrná měsíční mzda doktora v Indii je od 2,5 do 5 tisíc dolarů, záleží na specializaci. V Ukrajině ve státní sféře lékaři vydělávají mnohokrát méně. Po tom, co Ind v Ukrajině dostane diplom, musí udělat v Indii atestaci a licenci lékaře. Jen poté tam mohou pracovat.

Ajmal Abdul Majid

Ajmal Abdul Majid,
6-й курс УжНУ

Adzhmal říká, že poté co ukončil Indickou střední, chtěl hrozně moc na medicínu, ale kvůli konkurenci, malému počtu přijatých uchazečů a vysokému školnému ho rodiče poslali do zahraničí.

Na jednom ze seminářu potkala Charmey profesora z Užgorodské univerzity, který ji přesvědčil aby vstoupila právě k ním. Faktor recenzí je pro cizince hodně důležitý, víc než cena studia. Studenti říkají, že přijeli v Užgorod, protože zde studují jejích starší kamarádi nebo příbuzní. Říkají že je zde úroveň studia vysoká a je tu přátelské prostředí.

V Indii je mnoho agentur, kteří pomáhají s dokumenty a žádostmi a vstupy na univerzity, mezi kterými jsou i Ukrajinské. Dělají speciální semináře, kde poskytují veškeré informace.

Charmi Ramanuj

Charmi Ramanuj,
1-й курс УжНУ

Charmey chtěla vždy být doktorem, protože se dobře vyzná v chorobách a procesech, který se odehrávají v těle člověka a zajímá se o to, jak funguje lidské tělo. A kromě toho chce pomáhat nemocným lidem.

– Pokud jsi v Indii lékař, tak tě všichni ctí. Máš před sebou velkou budoucnost, léčíš lidi a za to dostáváš požehnání. A poptávka po lékařích je velká, protože populace roste.

Shikku říká, že je předpověď, že populace Indie se během příštích 40 let může zdvojnásobit. Poptávka po lékařích se tedy také zvedne.

Shikku Paulose

Shikku Paulose,
6-й курс УжНУ

– Na každých sto lidí musí být aspoň jeden lékař. Proto budou mít mladí lékaři stále práci. Je to nový medicínský bum, který vystřídal IT bum. Asi tak 5-6 let zpět chtěli všichni Indický rodiče, aby jejich děti byli programátory.

Po ukončení studia plánuji Indové návrat do vlasti, jsou tam jejich rodiny, po kterých se jím stýská. Vidí se jen několik krát do roka. Adzhmal říká:

– Ano, chci se vrátit, ale neznamená to, že se mi zde nelíbí. Jen chci pracovat ve vlasti.

Někteří z Indů neodhazují možnost, že by pracovali v Ukrajině nebo jiné zemi předtím, než se vrátí domu.

Jídlo a rituály

V Užgorodu je několik podniku, který jsou spojeny s Indii. Je to Indický kebab a Indická jídelna, kde studenti občas obědvají. Ještě je tu místo, kde se schází budhisté, kršnaité. Dávají tam zadarmo Indické jídlo. Studenti říkají, že je tam pěkná atmosféra, připomíná jim domov, vše tradičně Indické. Ale mají výtky pro Ukrajinsko-indickou kuchyň. Charmey říká:

– Tady v kavárně například dávají zázvorovou vodu, ale my zázvorovou vodu při jídle nepijeme. Ale jinak je jídlo dobré, ale občas chybí opravdová indická chuť. Je to mix ukrajinských a indických chutí.

Opravdový indický čaj Masala doporučuje ochutnat v “Eat me Café”.

– Když ho piju, tak mi to připomíná ulice Indie. Dokážou udělat opravdu dobrý čaj, s medem a jiným kořením.

Charmey stejně jako Harry nejí maso, a je jí líto, že v Užgorodu není moc míst, kde je jen vegetarianské jídlo. Je zde pouze jeden podnik “Jasné sluníčko”.

Vnitřní migranti: Lugansk – Užgorod

Shikku studoval v Lugansku 3 roky, a v Užgorod přijel v roce 2014. Říká, že se hrozně bál o studium:

– Slyšeli jsme toho hodně o „Majdanu“ 2013 roku, po kterém jsme měli dost problému, ale Univerzita v Lugansku fungovala ž do června 2014. Byli problémy s bankami, nemohli jsme si vybrat peníze. Koncem května bylo slyšet kousek od města výbuchy. Mysleli jsme si, že po semestru pojedeme domu na letní prázdniny, že potom budeme studovat dál, když všechno utichlo. Ale pak na univerzitu přijel diplomat Indie v Ukrajině a varoval nás, že se máme do 72 hodin sbalit a odjet z města. Velvyslanectví Indie zaplatilo zahraničním studentům lístky na vlak, i když to nebyli Indové. Tak jsme přijeli do Kyjeva, žili nějaký čas v hotelu.

Milap Joshi

Milap Joshi,
3-й курс УжНУ

Než začal problém s Krymem, Milap přijel do Simferopolu, byl tam ani ne měsíc a strávil ho přípravou k přijímacímu řízení:

– Vše bylo super, Černé moře kousek, ale pak jsem byl na území Ruska, a už jsem nemohl studovat na univerzitě. Tak jsem přijel do Užgorodu.

V roce 2014 Indické studenty z Luganska, Doněcka a Krymu přivezli na univerzity v Ternopiľ, Ľviv, Užgorod a jiná města.

Shikku říká, že po 3. letech studia v Lugansku si mohl jen těžko představit že pojede v nějaké jiné město Ukrajiny. Ale teď chápe, že přejezd do Užgorodu je to nejlepší, co se jemu a jiným studentům z Indie mohlo stát:

– Máme zde lepší vzdělání, žijeme v lepších podmínkách, a lidé jsou zde lepší. Většina naších profesoru má Evropské vzdělání a mluví anglicky.

Chlapec říká, že v Lugansku profesoři měli moc rádi americké dolary:

– Někdy jsme platili $100 aby nám uznali zkoušku. Říkali nám to narovinu. Je to hrozný! Nedělali to všichni, ale pár jich tam bylo.

Adzhmal přijel také do Užgorodu po třech letech v Lugansku. Říká, že lidé se chovají k Indům všeobecně lépe v Užgorodu než v Lugansku.

– Nejlepé se k nám chovají staří lidé, ptají se nás často, jak se nám tu vede, jak nám jde studium. Ptají se na staré herce z Bollywoodu a pro Gandí. Asi proto, že SSSR měl přátelský vztah s Indií a staří lidé si to pamatují. Ale v Lugansku nic takového nebylo.

Indové si všimli, že v Užgorodu je také jedinečná romská komunita. Adzhmal nám říká o svých poznatcích:

– Může to znít blbě, ale romové v Užgorodu nás berou jako své příbuzné. Asi kvůli barvě kůže. Také to vnutili místním Ukrajincům. Takže si lidé mysleli, že jsme romové a můžeme být přenášeči nějakých nemocí. Bylo to viditelné především v MHD, kde jste viděli naštvaný lidi, kvůli tomu že s nimi jedeme v autobuse. A majitel sauny nás také poslal pryč, kvůli naší barvě.

Aneri

Aneri,
1-й курс УжНУ

Aneri má také negativní zkušenost s místními:

– Pro obyvatele Užgorodu jsou Indové něco nového, proto není nic neobvyklého, když místní demonstrují otevřený rasizmus. Stává se, že opilý lidé jdou za námi, protože jsme z jiné země, a jak si myslí, tak si nedokážeme poradit. U prodavačky na čele, v obchodě naproti kolejím, je vždy napsáno “O můj bože, zas ty Indové!” Chová se k nám hrubě. Na ulici na nás koukají ze strany.

Studenti, kteří se přestěhovali v Užgorod z Lugansku říkají, že bylo nebezpečné chodit po ulicích sám, protože jiná barva kůže hned bila do očí.

Shikku si vzpomíná, když na pozdrav “Zdrastvujte!” v Lugansku lidé ani neodpovídali:

– Myslel jsem si, třeba mám mluvit anglicky? Tady v Užgorodu si můžu povídat s kým koliv, i se starými babičkami.

Shikku říká, že je to možná dáno nizkým vzděláním místních v Lugansku, a možná proto, že je to mononacionální město. V Užgorodu to je jiné, jsou tu Ukrajinci, Slováci, Maďaři, Poláci, Židé, Romové.

– A také asi pochopili, že studenti z Indie, to je dobré pro město, protože defacto investujeme své peníze do jejích regionu, platíc za studium, kupujíc v obchodech a jiné služby.

Dle povšimnutí Indu, v Ukrajině lidé hodně pracují, hlavně ženy. V Indii není tolik žen, které pracují. Také jsou Ukrajinci více puntičkářský. V Ukrajinských městech je čisto a lidé se chovají disciplinovaně.

Indie je speciální tím, že je různorodá s velkým množstvím jazyků, kultur a náboženství. V tomto směru se Indům zdá, že je Ukrajina více méně stejná ve všech směrech. Sikku říká:

– Indie a Ukrajina jsou absolutně jiné. Když se na horizontu objeví nový člověk, jdeme k němu a mluvíme spolu, i když se vůbec neznáme. V Užgorodu se s námi pár krát také seznamovali, ale je to výjimka.

 

* Ukrajinský národní centrum mezinárodního vzdělání bylo vytvořeno v roce 2003 Ministerstvem školství pro podporu ukrajinského vzdělání v zahraničí a informační podporu zahraničních studentu v Ukrajině.

AutořiText:Dasha PyrogovaText:Bogdan LogvynenkoEditor:Evgenia GrynVideo:Dmytro OchrimenkoFoto:Taras KovalchukFoto:Hari KrisshnanLetecké snímkování:Studio Dominika LevitskyVideoinstalace:Anna KondratyukVideoinstalace:Mykola NosokPodpora:Sergii GuzenkovPřeklad:Serhij Nemyrovskyy

8 May 2017 18:51