Kosiv. Motoklub mezi horami

Karpaty
Lidé
27 June 2018 0:20
365

Karpatské městečko Kosiv známe hlavně díky keramice a tradičnímu tržišti. Už pěkně dlouho ho znají i milovníci motokultury. Tu tady již přes 40 let rozvíjí nadšenec Vasyl’ Kuryščuk. Ve starém hangáru si zařídil dílnu a malé muzeum starých motorek a automobilů.

Vasyl’ na nás čekal u vchodu do dvora, na kterém stojí motocykly a několik automobilů, které se brzy stanou součástí jeho výstavy. Dveře tohoto království jsou otevřeny hostům – mohou přespat přímo tady mezi retro technikou. Vasyl’ vychází vstříc tomu, co turisté požadují. V těchto extrémních podmínkách, dokonce nabízí i sprchu.

Historie motorek na Ukrajině

Motorky byly na Ukrajině již před válkou, ale jejich hlavní rozšíření přišlo až po ní. Stávalo se, že na statcích chyběli koně, a tak se oralo motorkami – zapřáhly se do pluhu. Z války si totiž spousta lidí přivezla “železného koně”.

V dnešní době se hodně používají německé, rakouské nebo japonské modely – z historického vývoje to dává smysl. Hitlerovi, který se pečlivě připravoval na válku, přivezli ukázat dvě značky motorek: BMW a Zündapp. Zündapp zařadil mezi výbavu své armády. Firma BMW byla ale silnější společnost, a tak Zündapp brzy zkrachoval. Později, už po válce, Sovětský svaz vyraboval továrny. Například linie IŽ byla vlastně kopií továrny DKW. Před tím v SSSR žádná výroba nebyla. Než začala válka, Sovětský svaz zakoupil přes Švýcarsko čtyři série motorek, které následně rozebral a okopíroval. Ještě před válkou se začaly prodávat, ale moc se jich nevyrobilo.

Za Sovětů se vyrobila spousta replik: například GAZ-51 byl kopií amerického Studebaker. První série Záporožce jsou alternativami k italským lidovým autům Fiat-500. Vjatka je zase přesná kopie italské kultovní Vespy.

Za dob Sovětského svazu byla spousta motoristických soutěží. Šlo převážně o vícedenní akce. Byla to vojenská cvičení. Zrovna v okolí Kolomyje a Kosova proběhl šampionát Ukrajiny a Svazu v této disciplíně. Soutěž byla navržena tak, aby otestovala vytrvalost techniky a lidí: sportovci byli připravováni na obranu země. Součástí soutěže byla i střelba a vrh granátem. Ukrajinou projížděli 3 dny a celkový šampionát Svazu trval dní 5. To vše v horském prostředí. Za den najeli okolo 400 kilometrů.

Vytrvalostní závody se nazývají enduro a v současnosti místo střelby a výbuchů zahrnují výstavu vozidel.

V karpatském městečku Kosiv se v současnosti provozuje motokros, enduro, country-cross a mototuristika.

40 let mezi motorkami

Vasyl’ Kuryščuk, místní představitel motokultury, se už více jak 40 let zabývá motorkami a podobnou technikou.

Vasyl’ vzpomíná: “Jako malej jsem se zabouchl do motorek a už mi to zůstalo. Táta byl veterán, máma pracovala v kolchozu – nikdo neměl motorku. Mám jednu vzpomínku z dětství: Sledoval jsem závod a počítal. Zapisoval jsem čísla projíždějících motorek. Jely první okruh, pak druhý a třetí. Všechny byly špinavé, protože se jezdilo lesem. V třetím kole jich už moc nezbylo. Ještě teď si pamatuji, jak všechen ten kouř voněl.”

Vasyl’ovo nadšení ovlivnilo jeho příbuzné, protože zbytek rodiny, jeho bratři, syn, vnučka a synovec ho následovali a také začali jezdit na motorkách. Svůj obor zná opravdu dobře. Udělal si dílnu, ve které můžete i spát. Rád přijímá hosty a učí následovníky a děti jak jezdit, starat se o tuto techniku a jak ji opravovat.

Retro motodílna

V místnosti, kterou klubu věnovala okresní rada, Vasyl’ zřídil víc, než jen dílnu. Nachází se tu krom jiného i poměrně velká sbírka vzácných motorek, automobilů, součástek, artefaktů motokultury a detailů starých strojů.

Muzeum - tohle slovo mi přijde nudné, protože zní jako “mauzoleum”. Retro-motodílna! Muzeum nezní dobře

Sbírka je funkční – skoro všechno jde nastartovat. Výjimku tvoří vozidla, která se teprve nacházejí ve stádiu renovace. Během práce je důležité si zajišťovat materiál. Na některé součástky se musí čekat, než jsou doručeny.

“Od té doby, co je skoro všechno z plastu, originální součástky se nevyrábějí. Například elektroinstalační tkanina. Abych si ji mohl vyrobit, musel jsem na internetu objednat kabeláž, ze které teprve šla smotat.”

4

Vasyl’ Kuryščuk sbírku buduje už 40 let. V současnosti kolekce čítá 15 motocyklů a 13 automobilů. Mezi motocykly má třeba motorku Gilera (i tato značka již neexistuje) ze série 1984, IŽ-49, K-750, MB-750, M-72, Ural nebo Irbit. Ve vícečetném zastoupení má automobil Záporožec z roku 1964 a vojenský GA-63, jaký byl vyráběn pro armádu. Má také baltský mini-motocykl, který byl snem všech dětí tehdejšího SSSR podobně, jako třeba motokolo nebo mapy.

Všechno, co se tu nachází, má svoji historii. Některé stroje dostal výměnou, jiné si koupil. Ví o svých železných koních vše. Ví také o replikách BMW, které vyráběli v Sovětském svazu po válce. Ve formách z cizích exportních továren vyráběli jak motorky, tak automobily. Ve Vasyl’ově sbírce se nachází přesná kopie z roku 1951, pro kterou se všechny detaily lisovaly na německých strojích. Na rozdíl od předchozích modelů, modely K750, M, M72, a Ural už měly vlastní formy. To však bylo až později, těsně po válce bylo všechno německé. Exportní továrnu BMW částečně provozovali v Kyjevě, kde montovali Dněpr a K750. V jiné továrně DKW pásově vyráběli také známé sovětské značky, jako IŽ, Minsk M, Irbit a Ural.

5

V SSSR se “lidová auta” vyráběla různými způsoby. Ty můžeme v retro-dílně také vidět.

“Tady jsme měli Moskviče, ačkoliv ve skutečnosti je to kopie značky Opel. Abyste rozeznali Opel od Moskviče – Moskvič má čtyři dveře, Opel pouze dvě. Jinak je to jedno a to samé.”

V dílně se nachází restaurovaný Záporožec, do jakého se v současnosti musí hledat náhradní díly všude po internetu, protože už je žádná firma nevyrábí, například tlumiče. I tohle auto je kopie jiné značky.

Na internetu byly v Mariupoli nalezeny čtyři tlumiče, a tak byly objednány, zaplaceny a doručeny. Tohle auto je kopií Fiatu-500: motor vyráběli v Melitopol’u, podvozek převzali z Volkswagen Žuk (Volkswagen New Beetle – red.). Když byl Chruščov v Itálii, prohlédl si Fiat 500 a prohlásil: “Vyrobte lidové auto”, a tak také udělali. (v SSSR – red.) Říká se, že co si Sověti mysleli, že tam měli Italové, to tam také narvali. Ono to ale přesto jezdilo!

Hrbatý Záporožec byl ve skutečnosti dost slušným autem. Tenkrát jste s ním v zimě všude projeli. Na rybaření nebo autoturistiku nebylo lepšího auta. Dnes je zrestaurovaný “Záporožec-kabrio” okrasou dílny – jezdí se s ním na výstavy a přehlídky. Jednou na Vánoce ho dokonce zapůjčili do sousední vesnice, kde byl použit jako divadelní rekvizita pro jednu scénu z komedie Kavkazská zajatkyně.

Pro každý motocykl je podle Vasyl’a Kuryščuka důležité, aby byl autentický. Podle něj je nejcennější naprostá historická přesnost. Zejména stejná barva, jakou vozidlo dostalo v továrně. Zachování celého motocyklu, nepřelakovaného a takového, jak jezdil v minulém století – jedna z nejdůležitějších součástí života sběratele. Kolekce je ale velmi rozmanitá:

“Nejstarším kouskem ve sbírce je motocykl Moskva z roku 1949. Je to kopie německého DKW. Původně se nazýval DKW RT 125, ale rusáci ho nazvali prostě Moskva. U nás nikdy nebylo cílem sbírat staré vozy, protože jsou drahé. My v podstatě vyvíjíme sport a turismus a ještě k tomu současně dílnu, restaurování a sbírku.”

Restaurování starých automobilů a mototechniky má svoje specifika.

“Byl u nás na restauraci motocykl, který někdo přivezl z války, přivlastnil si ho a odložil na půdu, kde stroj přečkával. Ten člověk, co ho přivezl, mezitím zemřel a vnoučata mu prodala chalupu, aniž by se o motorce vědělo. Originální německý motocykl DKW z roku 1932. Noví majitelé chalupy jej objevili a dali zrestaurovat. Budovu předělali na kavárnu a motocykl tam umístili jako historický artefakt.”

Dílna turisty láká krom exponátů a technické atmosféry také třeba pro možnost přespání. Koneckonců, místo je k tomu zařízeno. Zastavili se tu i hosté ze zahraničí – účastníci šampionátu světa a Evropy z Německa a Nizozemí.

Přijížděli sem, na Kosovsko, jen aby se přespali obklopeni starou technikou, takoví jsou prostě lidi, chápete? Mají tyto věci rádi.

V plánu je zřídit hostel, kde budou pohostinně přijímáni studenti, sportovci na trénincích a nebo soutěžích, které jsou v Kosovu již tradicí.

Motoklub “Highlanders”

Ve skutečnosti je sbírka jen doplňkem k hlavní činnosti. Vasyl’ Kuryščuk je především prezidentem motoklubu “Highlanders”. Klub potřebuje různé věci, jako jsou třeba mapy, či japonské a rakouské motocykly pro nejmladší členy klubu, kteří je potřebují pro trénink.

Přestože Vasyl’ rozvíjí sport a automototurismus, udělal také dílnu kombinovanou se sbírkou a restaurováním vozidel. To vše v jedné místnosti, kde přijímá jak sportovce, tak i turisty v obytných karavanech. Nejvíce jsou ale zapojovány děti: motoškola a autovzdělávání jsou přirozeným způsobem propleteny s dětským klubem, který se aktivně podílí na rozvoji mladých. Nejmladší členové klubu jsou ještě v předškolním věku. O něco starší školáci závodí na soutěžích. Tady děti rozvíjí řidičské dovednosti, technické myšlení, učí se pečovat o techniku, bojovat se strachem a hlavně, nesedí pořád u počítače. Klub se pyšní i vítězstvími dospělých členů.

Klub se už několik let drží na stupních vítězů v týmových soutěžích. O vítězstvích jedinců se ani nebudeme zmiňovat, protože bychom se nedopočítali. Sportovci vyhrávají kvalifikace a zastupují Kosiv na spoustě soutěžích na Ukrajině i v Evropě.

“Kuryščuk Vitalij – je první v Kosovu, kdo splnil standardy mistra sportu. Andryculjak Vasyl’ se už také stal mistrem. Dále jsou i juniorská odvětví. Je to těžká soutěž, jelikož je třeba rok příprav a soutěží. Za závody se dostávají body, které se na konci roku sečtou. Pokud se na tomto mistrovství Ukrajiny dostanete na stupeň vítězů a dodržujete tyto normy, budete stále lepším a lepším závodníkem, protože splnění normy je stále náročnější.”

Jádro motoklubu je asi 20 osob, které si nedovedou představit svůj život bez motorek.

“Všechno je velmi drahé. Kosiv je malé okresní městečko.
Je to opravdu obtížné.
Existují lidé, pro které je motocykl životním stylem. Když klub jede na nějakou soutěž, tak se sportovci z jiných měst diví: jak dobře organizovaný tým, dětí a dorostu ovládá různé disciplíny a to všechno v jednom malém městečku. Souběžně se připojují i další motorkáři, kteří provozují mototurismus.”

Pro vlastní potřeby v klubu vytvořili teritorium pro mototrack a vedle dílny postavili také překážkovou dráhu na trénování enduro závodů. Každý rok vystavují retro-techniku na Kosovském památečním dni. Mimo to, udělali trasu pro soutěž “Ruba Grunem”. Jde o trať, která vede lesem a obydlenými územími. (více než 100 km).

“Závod nazvali Ruba Grunen. Grunt – to je jinými slovy hlína. A jméno po místním “hruň” – což je území v horách. “Ruba” – to je záruba, závod. Jak nazveš, tak i polkneš. Tak jsme se i my popasovali s tímto názvem.

V roce 2017 v této soutěži byly tři kompletní trasy pro různé úrovně závodníků: profi, amatéři a rekreační. Každé kolo mělo v průměru 30 kilometrů. Závodníci jezdili 4 kola denně. Všechno se to událo díky sponzorům a představitelům města. Vasyl’ upřímně doufá, že v průběhu času bude moci do Kosova pozvat ještě mnohem víc sportovců z celé Evropy.

Jak jsme natáčeli

O tom, jak jsme vystupovali v Ivano-Frankivs’ku na TEDx, jak jsme v Kosově navštívili úžasnou rodinku hrnčířů a poté se vydali do moto-dílny.

AutořiAutorka:Sofia Angeljuk Autor:Bogdan Loghynenko Redaktorka:Tetiana Rodionova Fotograf:Mykyta Zavilinskyj Producentka :Olha Schor Kameraman :Pavlo Pashko Kameraman:Oleh Solohub Střihačka:Maria TerebusStřihač:Mykola Nosok Režisér:Mykola Nosok Zvukař:Pavlo PashkoRedaktorka videa:Karyna Piljuhina Fotoeditor:Oleksandr Khomenko Přepis dialogů:Serhij Huzenkov Překlad:Viktor KozákKorektura překladu:Marta Burdiak

27 June 2018 0:20