Naše Fajta: Celé Zakarpatí v jednom animáku

Podnikání
Zakarpatt’a
21 May 2017 10:52
1027

Na Zakarpatí je mnoho místního koloritu a zajímavých lidí, kteří chápou, že v tom je převaha regionu. Tento příběh bude o klucích, kteří dokázali zajímavě, moderně, vtipně a satiricky povyprávět o svém unikátním regionu. Jsou to autoři pohádky “Naša Fajta” (Naše rodina), tento styl se srovnává s Futuramou, Grifinovými a King of the Hill. Před nimi nikoho nenapadlo přeměnit místní řeč a něco z běžného života do vtipného animáku. Jsou také první, kdo začal dělat animák tohoto typu v Ukrajině. Dělají to již 3tím rokem, na Zakarpatí to zná každý a jejích videa mají po půl milionu shlédnutí a je to první seriózní materiál pro Michala Karpenka a Pavla Mandzyča. Dovolili si udělat si srandu z Augustina Vološina (politik na Zakarpatí), vysmívají se Zakarpatské duchovnosti, vypráví satiricky i o policii, i o cestách, o kácení lesů na Zakarpatí.

 

 

Exkurze do historie humoru

Historie Ukrajinského humoru a Ukrajinské animace připomíná RTG nemocného člověka, kterého čas od času se snaží nahodit pomoci elektrošoku. Na začátku 90. let minulého století bylo možné říct, že Ukrajinský humor po Ostapu Vyšni a časopisu “Perec”, který Vyšňa založil s Ellanom Blakytnym, vymizel.

Další éra humoru nastala při KVK (Klub veselých a chytrých). Vzniklo to v roce 1961 – moderátor byl Albert Askeld, nejdřív jen v Moskvě a pak už to bylo na všech vyhlášených univerzitách SSSR a pak se to rozšířilo jako sociální fenomén do každé univerzity. Tehdy se v KVK objevil i nezaměnitelný moderátor Oleksandr Masľakov. Velmi brzo se dokázali Moskvě rovnat i Odesští “čističi trubek” kteří se pak přejmenovali na “Odesský džentlmeny” a první místa v Moskvě posedali mnoho krát Charkov, Zaporoží a Kryvyj Rih.

KVK byl dokonce pod zákazem, od roku 1972, kdy vyhráli znovu Odesité, tedy ne “džentlmeni” ale “podnikavý lidé” z Odesské Univerzity národního hospodářství. A z tohoto posledního televizního přenosu byla většina vystoupení Odesitů vystřižena. Začal “Brežněvský teror” a jakýkoliv humor se bral jako hrozba národní bezpečnosti, a absurdní bylo, že kdo vystupoval na scéně s vousy, tak se bral za to, že si dělá srandu z Karla Marxe. KVK se zakázalo na dlouhých 15 let, ale ligy se uskutečňovali dál na univerzitách ale bez kamer do roku 1986, rok před oficiálním startem “perestrojky”.

Proč je historie KVK tak důležitá pro Ukrajinu? Se sovětskou ligou humoru se můžete stále setkat i když Ukrajinský týmy už dávno nevystupují v ruské KVK lize, naposledy poslední tým “Tranzit” (Zaporoží-Kryvyj Rih) účinkovali a vyhráli v Moskvě v roce 1997, 2 roky do začátku éry Chujla (V. Putina) a kroku zpět k cenzuře na všech televizních stanicích Ruska. A je to tak, že většina současných Ukrajinských hvězd je rodem odtud, z KVK. V. Zelenkyi, S. Prytula, od Syvochy do Ukrajinského národního umělce Izraele – Levinzona.

Už jednou zmíněný časopis “Perec” nebyl jedinou nezávislou větví Ukrajinského humoru na KVK, který taky měl co do činění s útlakem. Populární byli ve Svazu také Odesit Štepseľ a Poltavec – Tarapuňka a také produkt “Perestrojky” duet “Králici”. V 90. letech se objevili humoristická vysílání, jedni z nich byli “Zlatý houser” – kteří vyčerpali svůj arsenál moc rychle.

Dnešní humor v TV jsou většinou vypůjčený ze Západu Stand-Up shows, studentská liga KVK, která se držím na posledním dechu a 95-Kvartal z Kryvoho Rohu.

Kdysi Odesská “Jumorina” připomíná spíš pohřeb a vtipálky z 95-kvartalu je čím dal těžší rozlišit od objektů, z kterých si dělají srandu. V roce 2013 se na Zakarpatí objevila skupinka bývalých KVK, který celkem rychle získávají popularitu v místním regionu.

Říkají si “Naša Fajta”, předmět humoru je pro ně jejich historický kraj – Zakarpatí, humor je specifický, není jasný všem, jelikož se řeč na Zakarpatí dost liší od Ukrajinštiny, a kuchyň se také liší. Fungují bez jakýchkoliv pozvánek do TV, pracují pro sebe a pro své fanoušky a lidi, kteří je sledují, kterých je za ten čas již dost.

 

Za tři roky vytvořili pouze 5. dílu, ale animák dělají ve volném čase a za ten čas mají přes milión shlédnutí, což je populace na Zakarpatí.

V Užgorodu mají hezkou kancelář “Naša Fajta”, před třemi lety si ale říkali “Studium KarMan” (karman – kapsa), ale po úspěchu animáku se přejmenovali, a nyní je všichni znají jako “Naša Fajta”. Pod tímto názvem nedělají pouze animák, ale také si vydělávají na organizaci akcí. I Michal, i Pavel mluví v reálném životě úplně stejně, jako v animáku. Takže, když se s nimi dáte do řeči po shlédnutí některého dílu, cítíte se pasivním účastníkem jejích nového scénáře.

 

Jak to vše začalo

Michal: Neměli jsme takový cíl – sednou si a udělat první animák na Zakarpatí. Bylo chaotické hledání v Internetu, a našel jsem omylem práci jednoho kluka z fakulty medicíny, který udělal poslední vonění asi 15-30 vteřinové video, kde namaloval profesory, naší fakultu, nějaký jejích vtípky a animace byla celkem primitivní. V ten čas jsme dělali KVK, a tato epocha se v našem životě chýlila ke konci, a museli jsme přijít na něco, co budeme dělat dál. Tak jsme si pomysleli: „A proč bychom nemohli udělat animák?“ V ten čas jsme akorát koukali na Griffinovy, a na jiný americký seriály a tak jsme si řekli že bychom to mohli zkusit také. Máme zde na Zakarpatí mnoho takových momentu, tak jsme si hned pomysleli na všechny ty Maďarský pasy, kontrabandu cigaret a alkoholu, náš dialekt. Nemysleli jsme si, že budeme dělat celý animák dialektem. Mysleli jsme si, že bude v Ukrajinštině s prvky dialektu, abychom trošku ukázali jak se lišíme. A pak jsme pochopili, že lidem se tento místní kolorit líbí nejvíc a animák se s každým dílem měnil, a mění se i teď. Teď už není takový, jaký byl na začátku. V poslední díle jsme zkusili, který jsme dělali celý rok, propočítat, jaký humor naším Zakarpatcům se libí nejvíc. Asi nikdy jindy nad ničím jiným jsme nepracovali tak dlouho, jak rok nad těmito 25 minutami.

Pavel: Nejvíc nám nerozumí ti, co píšou komentáře rusky, vůbec nevědí a nechápou o co jde. Ale také z 200-300 komentářů na youtubu jsou i takový, kteří píšou: „Pane bože, vy si z Zakarpatí děláte srandu! Hrůza!“ Místní říkají, že vůbec neděláme to, co děláme, ale že říkáme, jak se tu žije hezky. Myslíme si, že přes humor můžeme donést to, že jsme skvělý, že jsme zajímavý, že se lišíme. Máme troje hranice, dva pasy, tunely a jiné.. Proč bychom o tom nemohli mluvit? Koukají na to všichni. Na youtube se můžete podívat, odkud se na nás koukají. Čas od času tam je Nigérie, Rwanda a vždy je pro nás zajímavostí, jak se o nás dozvěděli. A jednou nám napsali: Ahoj, já jsem z Nigérie a provozuji zde..

Michal: otroctví [Směje se]

Pavel: Ale ne, provozuje byznys s auty ze Slovenska, co jiný? [Směje se] Ale ne, byl to maník spojený s medicínou. Takže nám napsal „Pěkný animák, líbí se nám.“ Chceme do Vás investovat, pokud udělat něco o nás.“ Zvuk si udělají sami.

Michal: A v Nigérii se mluví jak?

Pavel: Maďarsky..Říkali že napíšou scénář, udělají zvuk a abychom to my namalovali. Ale tehdy jsme měli sezónu svateb a ten nápad je ještě někde v poličce. Ale nestojím na místě, malujeme. Jeden hustý projekt, o kterým Vám brzy řekneme víc. Klip pro jednu Ukrajinskou skupinu. Líbí se nám jejích styl. Jejích hudba je stylem stejná jako náš animák. Našli nás přes youtube, napsali že se koukali a líbilo se jím. Největší počet shlédnutí animáku samozřejmě není z Nigérie, ale ze Zakarpatí a celé Ukrajiny, a pak Rusko, Portugalsko, Česko, Maďarsko a to jsou země, kde bydlí nejvíc Zakarpatců kteří vyjeli za prací. V posledním díle máme i hymnu těchto migrantů za prací, která se jmenuje “Zlatý špachtle”.

Michal: Známa pracovala v OSN v New Yorku, je tam ubytovna pro naše Ukrajince. Šla do společné kuchyně a tam se nějaký pán kouká na náš animák. A ukazuje jí “Koukej, to je hustý, viděla jsi to?” a ona je z Zakarpatí, kdysi pracovala s námi. Tehdy jsme se přesvědčili, že svět je malý a Zakarpatí je vůbec, malá vesnice. Jediný současný komediální animák – to je pouze hobby několika Zakarpatců.

 

Jediný současný animák – to je pouze koníček několika Zakarpatců

V Ukrajině do teď byl pouze jeden animovaný seriál – “Kozáci”. Jeho historie začíná v roce 1967, kdy se projektem zabýval “Kyivnaukfilm” a pak “UkrAnimaFilm”. Druhý komediální animák a první pohádka ne pro děti je “Naša Fajta”, ale pro autory je to pouze koníček, mohli by dělat i víc, kdyby měli podporu. Kluci si vydělávají, jako většina bývalých z KVK, jako moderátoři, většinou na svatbách.

 

Pavel: Jsme blbečci. [Směje se] Je to tím, že se tomu musí věnovat opravdu mnoho času. V průběhu roku jsme na svatbách a organizaci různých akcí, a pokud máme týden-dva volného času, tak si můžeme sednout a psát scénář.

Michal: Práce nad animák probíhá tehdy, když začíná půst.

Pavel: Ano, když je půst, když lidé nedělají svatby, my sedíme, píšeme scénář a malujeme. Maluje se rychle. K tomu, aby se namaloval díl, náš malíř potřebuje měsíc. Pokud je vše hotové.

Michal: Pokud je hotový zvuk, vše je napsáno a nic není potřeba měnit.

Pavel: Děláme to vše “Po Zakarpatsku”. Nechci říkat nějaký stereotypy o Moldavanech, a říkat že je to „Po Moldavsku“, protože to není pravda. Všichni víme, jak Moldavani pracují, dělají vše jak má být. A my děláme “Po Zakarpatsku”. Umělci vše malují, a pak herci dělají zvuk. U nás to je obráceně. Nejdřív děláme zvuk, a pak náš malíř maluje animák. Tak to asi nedělá nikdo na světě. Ale nám se to takhle líbí.

 

Kolik stojí váš animák?

Michal: Sponzorujeme si to my sami. Celý. Platíme za všechny výdaje, který jsou většinou za malíře. Studio jsme si udělali sami. V prvních dvou dílech jsme chodili k naším kamarádům, kteří se zabývají nahrávkami zvuku, nebo na televizní kanál “Tisa”, a oni nám pomáhali. A pak jsme si pomysleli, že by se nám hodilo naše studio, tak jsme si ho udělali.

Pavel: Hodně nám to ulehčilo práci, protože malíř čeká nejvíc ten zvuk. Dokud jsme neměli studio, nechodili jsme zapisovat každý sketch, čekali jsme, než to budeme mít celé. Malíř čeká také, a pak slyší: “máš na to dva týdny!” Máš šok a nespí. A takhle jsme si něco vymysleli, poslali mu to a on už dělá.

Michal: Takových animáku je v Ukrajině málo. Většina, asi 90% to dělá kvůli komerci. Malují to, ale posílají do jiných zemí, pracují jako animátoři na zakázku. A takhle, že si někdo pomyslí za své peníze, že to dá na youtube a bude mít shlédnutí, to ne, takhle tady nepracuje nikdo.

Pavel: Kromě nás. A byla taková situace, potřebovali jsme druhého animátora, protože jsme nestíhali termín. Tak jsme hledali – nikoho jsme nenašli.
Michal: Pak jsme našli Kyjevský kluky, a ti nám říkají: “V pohodě, jdeme na to. Jedna minuta u nás stojí $500”. A já na to: “Chápej ale, že náš budget na dva díly, po 25 minutách je $500”. Zasmál se, my jsme se zasmáli..

Pavel: A zavěsil.

Michal: Kdyby bylo víc času, a míň věci k práci, tak bychom to dělali častěji. Možná změníme formát a budeme se snažit publikovat častěji. Mnoho lidí nám doporučuje nahrávat krátký videa. V animáku jsou nejlepší sketche po 15-20 vteřinách. Je lehké je vymyslet, a scénář není tak dlouhý. Ale pokud budeme dělat pouze tyto sketche, je to takový neseriózní. Je takový kanál “Kid stupid”, každý týden přidávají 2-3 sketche. Je jasný, že ne každý je vtipný, lidé se ale koukají a mají stálou auditorii. Hlavní na youtubu je, aby jsi měl publikace v určitých intervalech. Pokud to máš, tak máš i přirůst odběratelů a sledovatelů.

Pavel: Monetizace na youtube funguje slabě, hlavně pro segment s ukrajinštinou. Jsou to haléře, a teď to zavřeli vůbec.

 

Jak TSN (televizní noviny) podali žalobu na Naši Fajtu

TSN se pustili také jednou do “Naši Fajty”, kdy v jednom z videi použili ukázku z TSN (televizní noviny, jako v ČR TN.cz). A tak kanál “1+1” dál žalobu na kluky přes youtube, oni museli video odstranit a zaplatit sankce.

Michal: Jsme diletanti, kteří to dělali poprvé. Teď už víme o mnoha věcech, s kterými se musí počítat. U nás málo kde se můžete dozvědět o autorských právech. Nejdřív byli problémy s hudebními kompozicemi. Nemohou se používat vůbec, je to porušení. Tak jsme začali používat kompozice od naších kamarádů, nebo lidí, které známe, nebo z webu, kde to je povolené. A když jsme natáčeli pořad, kde děti vyprávěli o novinkách, kteří se stali ve světě, tak jsme si vzali video od TSN bez toho aniž bychom pomysleli na následky. Kraťoučký, 30 vteřinový. Ale je jedna věc, kdy se hádáte s Aerosmith, a jiná s TSN. Jejich podání vzali celkem vážně a zablokovali nám náš kanál na půl roku. Poslední díl jsme dávali ne náš hlavní kanál, ale na nový, díky TSN, a našemu nevědomí. Nemůžeme publikovat videa delší 15 minut, stalo se nám to v lednu. Teď v červenci se to má zrušit, ale nevím zda to zruší, nebo ne.

Pavel: Pokud zruší, tak si budu moct udělat tetování: “Od zvonku do zvonku”.

 

Kdo je kdo v “Naši Fajtě?”

Michal: Role v animáku jsou podobný těm lidém, které potkáváme v životě. Nevěřil jsme vždy moc tomu, že veškerá inspirace je z života. Ale vypadá to, že ano. Vidíme po celém Zakarpatí mnoho zajímavých lidí. Hlavně na svatbách, protože 90% svého života jsme právě tam. Hlavní hrdinové Serhiy a jeho kočka Miki jsou jako my dva. A také je dabujeme. Hodně se toho zlepšilo i v animaci.

Pavel: Hodně se teď děje to, že nás poznají po hlase. Vizuálně tě neznají, ale po hlase ano a ptají se: “Nejsi ty náhodou kocour Miki?”.

 

Další díly a Zakarpatský Da Vinci

Michal: Příští díl bude o Užgorodu, a pak asi o Mukačevu. Ale kdy? Je to zajímavá otázka. Myslím si, že přes léto ji napíšeme. Nevím jak, ale určitě bude hotová.

Pavel: Uděláme to jinak. Když mluvíme o nějakém termínu, vždy je to 3-4x delší.

Michal: Tak to řekneme takhle: do tří let to bude hotový určitě!

V díle o Užgorodu jsme změnili standartní postup. Užgorod bude uveden v několika časových liniích. Od času doby kamene až po budoucnost. Vtip je v tom, že v budoucnosti se to nebude v ničem lišit, bude rok 2100 a bude vše furt stejné.

Máme hustého animátora, jmenuje se Ervni-Olexandr Nimec (Němec). Má vlastní styl, který je těžké s něčím srovnat. Když jsme s ním dělali reklamní videa, tak jeho styl hrozně lehce uhádali. Lidé, kteří se koukali na videa, hned říkali “Jo, to je Naša Fajta”.

Pavel: Má takovou fantazii, že do animací dává předměty, kteří pochopí jen málo lidí, jiní si jich nevšimnou už vůbec. Například kostým z Fallout.

Michal: On je takový náš Užgorodský Da Vinci. Můžete v kterékoliv vteřině zastavit animák a uvidíte něco divné a neobvyklé. A jak by to nebylo divné, jsou lidé, kteří si toho všimnou. Každý stý komentář v youtubu je něco jako: “A viděli jste, že na xx.xx je xxxxxx?”, nebo ještě něco. Nikomu nic neříká, a stává se, že ani my si toho nevšimneme.

Pavel: No jo, my mu posíláme dabing, píšeme jak to má vypadat. On nám posílá vše hotové. My si to zkoukneme, komentujeme a posíláme zpět, než z toho nevznikne to, co jsme si představovali.

Michal: Teď byl komentář: “Viděli jste, že u Vás v Ťačevu byla maska Deadpoola v pokoji hozena na zem?”. Koukáme se, a ona tam fakt byla.

Pavel: Asi má rád komiksy od Marvelu.

Michal: Nebo je varianta, že maluje mnoho dalších animáku a zapomene to vymazat. (Smějí se)

Mimochodem, koukáme vždy na ty ukázky, kde dávají výběr z epizod, kteří se neobjevili v seriálu nebo filmu. Už máme taky takový velký výběr, i náš nejprvnější sketč, který jsme měli, ale nebylo kam ho vložit. Tak si myslím, že také vyložíme takový výběr.

Vždy se nás ptají: Jakou potřebujete odezvu od lidí? Žádnou. Prostě jen aby se koukali, sdíleli, komentovali, dávali LIKE, aby se to lidem líbilo. Jsme hotový dál nad tím pracovat a vkládat to dál do seriálu. Zajímáme se o to. Někdo to vkládá v rekonstrukci a velký domy, a my v animák.

AutořiText:Bogdan LogvynenkoOperator:Dmytro OchrimenkoVideo:Mykola NosokFoto:Taras KovalchukPodpora:Serhii GuzenkovPřeklad:Serhij Nemyrovskyy

21 May 2017 10:52