NATO neboli Severoatlantická aliance je jediným účinným systémem kolektivní bezpečnosti v Evropě. V době, kdy armáda Ruské federace zahájila invazi na území Ukrajiny a ruské politické vedení popírá právo země na samostatnou existenci, vstup do NATO je klíčovou otázkou pro zachování nazávislosti a územní celistvosti Ukrajiny.
NATO vzniklo v roce 1949 v době Studené války jako reakce na vytvoření loutkových prosovětských vlád v zemích Východní Evropy. Fakticky se jednalo o ochranu poválečných demokracií před expanzí ze strany Stalina. V té době se členy organizace staly: Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Spojené království a USA. K roku 2022 tvoří organizaci 30 členských zemí.
NATO je ve své podstatě obrannou aliancí, která umožňuje chránit členské státy před možnou agresí zvenčí. Klíčovým je v tomto ohledu čl. 5 Washingtonské smlouvy, který zakotvuje princip kolektivní obrany: útok na jeden členský stát se považuje za útok na všechny členy aliance. Díky tomu se hrozba použití síly proti členskému státu NATO podstatně snížuje: nikdo nechce mít co do činění se spojenými sílami hned třiceti států.
Několik desetiletí Ukrajina neměla za cíl připojení se k NATO. Politika “mnohostrannosti” v době vlády prezidentů Kravčuka a Kučmy se upevňovala zárukami bezpečnosti podle Budapešťského memoranda z roku 1994, zejména, ze strany Ruska. Nicméně konflikty v Podněstří, Abcházii a Jižní Osetii stále více přesvědčovaly, že aby proti Rusku nezůstala sama, potřebuje členství v obranné alianci.
V dubnu roku 2008 Ukrajina a Gruzie získaly šanci euroatlantické perspektivy na summitu NATO v Bukurešti. I přes vstřícnou pozici administrace prezidenta USA G. Bushe mladšího, rozhodnutí o poskytnutí těmto zemím statusu kandidátů bylo blokováno Německem a Francií, a to zejména kvůli tlaku ze strany Ruské federace. Čtyři měsíce po konání summitu Rusko zahájilo vojenskou invazi v Gruzií. Za dalších šest let okupovalo ukrajinský Krym a Donbas.
Je zcela zřejmé, že Ruská federace hodlá útočit jenom na ty, kteří s ní zůstanou jeden na jednoho. To je podstatou Putinových “záruk bezpečnosti”, které předložil Ukrajině, NATO a USA: ponechat Východní Evropu napospas osudu jako oběť Rusku.
I přes veškeré sliby Ministerstva obrany Ruska neútočit na civilní obyvatelstvo a objekty civilní infrastruktury, již více než 2 tisíce ukrajinských civilistů bylo zabito v důsledku použití ruských zbraní. Stovky tisíc lidí byly nuceny opustit své domovy, aby přežily a dostaly se do bezpečí. Útoky na obytné čtvrtě Charkova, Mariupolu, Černihova, zníčení školek, škol, útoky na Záporožskou jadernou elektrárnu – to všechno má na svědomí ruské okupační vojsko. Válce se ovšem bylo možné vyhnout, kdyby Rusko nepředstavovalo hrozbu jen pro Ukrajinu, ale pro všechny členské státy aliance.
Momentálně vstup Ukrajiny do NATO podporuje převážná většina obyvatel země. Podle výsledků sociologického průzkumu, který dne 1. března uskutečnila skupina Rejtynh, toto rozhodnutí podporuje 76 % Ukrajinců, což je nejvýšší výsledek za celou dobu nezávislosti Ukrajiny. Kromě toho ruská agrese otevřela oči také Evropě, která ponechává možnost vstupu do aliance pro Ukrajinu a jiné země.
Ztráta historické příležitosti vstupu do NATO bude zločinem proti milionům Ukrajinců, kteří teď aktivně bojují za vlastní nezávislost na ruském “starším bratrovi”. Vstup Ukrajiny do NATO není jen zárukou bezpečnosti pro naši zemi, ale jedná se o účinný nástroj pro zachování národní nezávislosti.
