Samčykivská malba. Druhý život

24. listopadu 2020
Share this...
Facebook
Twitter

Samčykivská malba je pestrá dekorace, nejčastěji s květinovými vzory, která zdobila stěny domů a která měla chránit jeho obyvatele před neštěstím. Tato lidová tradice vznikla ve vesnici Samčyky a rozšířila se po celé Volyni a Podolí. V dnešní době existuje jenom několik umělců, kteří v tomto stylu malby pokračují. Mezi nimi jsou například: Oleksandr Pažymskyj, Mychajlo Juzvuk, Serhij Kasjanov a Viktor Rakovskyj.

Díky tvorbě těchto mistrů se o samčykivské malbě dozvídají nejenom na Ukrajině, ale také v cizině. Umělci dávají vesnickým fasádám domů druhý život, malují obrazy, učí mladé žáky tomuto malířskému stylu a snaží se různým způsobem šířit tuto zapomenutou tradici. Díky jejich úsilí se samčykivská malba popularizuje a dostává i do jiných oblasti, i když v minulosti byla využitá jenom ke zdobení fasád a interiéru domů. V současné době tak ožívá na pohledech, plakátech, kalendářích či oblečení.

Oživení tradice

Samčykivská malba (lidově — samčykivka) má své kořeny na přelomu 19. a 20. století ve vesnici Samčyky, kde vzniká jako styl lidového umění. Odtud se šíří do jihovýchodní Volyně ležící na hranicích s Podolím. Časem se ovšem tato tradice postupně vytrácela a po skončení druhé světové války téměř zmizela.

Nicméně v roce 1960 ukrajinský etnograf Oleksandr Pažymskyj usiloval o znovuzrození samčykivské malby. Nebyl na to sám, ušlechtilé úsilí obnovit tradiční styl podpořili kolegové z jeho vlastního ateliéru „Fakel“ („Pochodeň“ — pozn. překl.) později přejmenované na „Prosvit“.

Dříve zdobila samčykivská malba jenom fasády domů a sloužila jako ochrana domu před zlými duchy. Kromě uměleckého a ochranného účelu, sloužila „samčykivka“ mimo jiné jako znamení pro svobodné mladíky. V okamžiku, kdy byla slečna připravená se provdat, ozdobila zdí svého domu právě tímto motivem. V současné době je tato tradiční malba aplikována na textil a papír. Vznikají obrazy, plakáty, psaníčka a kalendáře. Kromě nich se tento ornament objevuje na keramických výrobcích nebo oděvu.

Jako umělecký styl má samčykivka pobodné kvality jako petrykivská, ovšem ta je daleko více popularizována jak na Ukrajině, tak i v zahraníčí. Právě proto se umělci z Podolí snaží o to, aby se o jejich stylu, který nabízí stejnou pestrost barev a originalitu, dozvědělo více lidí.

Kraj
ukrainer-map-large

Державний історико-культурний заповідник "Самчики", Волинь Místo na Google Mapách

Jedním z těch, kdo šíří samčykivku, je Viktor Rakovskyj, ředitel samčykivské lidové umělecké školy, jenž byl uměleckým prostředím obklopen od samého dětství. Jeho otec Hennadij byl umělcem a často brával svého syna do ateliéru. Oleksandr Pažymskyj a Viktor Rakovskyj jako jedni z prvních začali zkoumat zapomenutou samčykivskou malbu a zároveň se tuto tradici pokusili i obnovit. Vzhledem k tomu, že již téměř neexistovala, snažili se ji vzkřísit především díky charakteristickým stylickým rysům.

Než se ale Viktor stal mistrem v oboru a než získal svůj osobitý styl, prošel dlouhou cestou. V 7. třídě poprvé zkusil svou zdatnost v řezbě, poté ve vypalování a následně v malbě. Krom praktických dovedností samozřejmě musel rozvíjet také své teoretické znalosti v oboru:

“Určitě to nepřišlo hned, byly to roky hledání vlastního stylu malby. Zkoumali jsme různé kompozice, protože jejich vytváření, hlavně těch tématických, je velice náročný proces. Musíte znát pravidla použití barev a zároveň myslet na to, aby vše bylo „čitelné“.“

Viktor je přesvědčen, že každé dílo musí jednak zapůsobit na diváka, ale také musí předat smysl, který je skryt v jednotlivých symbolech. Právě proto umělci zkoumali uměleckou stránku lidové tradice i její významovou rovinu, aby mohli využít všechny způsoby komunikace s divákem.

Využívají se náměty z vánočních koled, pohádek, „štědrovek“ ( písníček, které se zpívají na Štědrý den) a celkově z ukrajinské lidové tvorby. Oleksandr Pažymskyj k tomu dokonce vytvořil kroniku samčykivské malby, která může sloužit základem pro přípravu takového díla.

Viktor je ředitelem samčykivské umělecké školy už víc než 20 let. Předtím pracoval na základní škole číslo 7 v Starokosťantynově. Už v 90. letech, ještě před založením umělecké školy, byl v Samčykách ateliér, ve kterém se vyučovaly stejné obory, jako ty, co teď vyučují Viktor a jeho kolegové.

Viktor jde ve stopách otce a má svůj obor rád:

„Když jsme řešili otázku otevření školy, obrátili jsme se na místní obecní úřad. Po zvážení naši nabídku přijali a pomohli nám tak zachránit tyto autentické tradiční malby, které jsou natolik odlišné od jiných stylů.“

Tato škola, kde lze studovat lidovou malbu, je jedinou na Volyni. Kromě samčykivské malby se zde vyučují styly jako: „pysanka” (malování velikonočních vajec), „vytynanka“, malba na sklo a jiné druhy ukrajinského lidového umění a řemesel. Mezi povinné předměty patří kresba, malba, kompozice a dějiny umění. Škola je státní a je podřízená regionálnímu odboru kultury.

Umělecká škola byla založena v roce 1990 a už 30 let zde vzdělávají všechny, kteří mají zájem o umění. V současné době školu navštěvuje 60 žáků.

Viktor vzpomíná na svůj první mezinárodní festival v roce 1989, kterého se zúčastnil v podstatě nelegálně. V Sovětském svazu nebyla originalita ukrajinského lidového umění obecně podporována podobně jako jakékoliv projevy národní tvorby. Umělci se dočkali svobody až po vyhlášení ukrajinské nezávislosti.

Kompozice samčykivské malby

Základem samčykivské malby jsou motivy „květináče“, „rajského stromu“, „stromu života“, „kouzelných a pohádkových stromů“, „křestního a světového stromu“ a „stromu rozcestí“.

Převažujícími barvami jsou zlatá, zelená, modrá a červená. Doplňují je fialová, hnědá a černá.

Vše začíná načrtnutou skicou a následně se akvarelovými barvami vyznačí patřičná místa. Nejpoužívanějšími barvami jsou akryl a kvaš, které se nanáší od světlé k tmavé. Tím pádem se umělec vyvaruje chyb — světlou barvou se dá přemalovat tmavá, naopak to ale nejde.

Tmavé barvy napomáhají orientaci v díle, přičemž každý obraz má vždy jednu hlavní, která spojuje ostatní. Nejčastěji se k tomuto účelu používá černá barva oddělující ostatní. Zároveň tak vzniká i dojem hloubky.

Umělec vytváří dějovou kompozici obrazu — vymýšlí hrdiny a prvky, které je obklopují. Obecně jsou pro samčykivské malby charakteristické lineární ornamenty. To znamená, že barvy jsou použité v jedné rovině (metodou barevných skvrn) a chybí jim objem. Viktor ukazuje díla a vysvětluje:

“Prvky se nepřekrývají. Tady je prostor a tady pozadí. Neexistuje zde objem, jak vidíte, tak malba je plochá.“

Samčykivskou malbu si lidé často pletou s petrykivskou, ovšem stejné rozhodně nejsou. Podobné barvy a motivy jsou důvodem, proč mnozí předpokládají, že rozdíl je jenom v regionálních odlišnostech. Nicméně u petrykivské malby lze nanést dvě barvy na jeden štětec a vzniká tak plynulý přechod od jedné barvy k druhé. V případě Samčykivské malby se ale vytváří jiným způsobem:

“Základem jsou zářivé barvy. Nicméně, musí být dodržen styl, což v praxi znamená použití jedné barevné škály. Mohou to být studené i teplé odstíny. Mohou být použité neutrální barvy, nebo směs teplých a studených barev.“

Samčykivský ornament maluji na přírodní materiály, používám papír, karton, rámy ze dřeva, slámy, kůry ale nikdy ne plast. Tím, že se jedná o lidovou malbu, tak provedení musí být odpovídající.

Jaké jsou náměty maleb? Hlavně květiny. Viktor je přesvědčen, že na plátně lze vyobrazit nejenom barvu a tvar květiny, ale také její vůni. Dalším častým námětem jsou ptáci, kteří v tradici lidového umění symbolizují věrnost, lásku a harmonii.

Často se vyobrazují místní zvířata jako jsou: koně, psi, kočky nebo jeleni. V případě motivu ptáků sahají umělci často po vlaštovkách, holubicích, strakách, vránách, jeřábech, labutích či sovách. Občas se do obrazů dostávají i lidé, ovšem obvykle jsou zobrazováni groteskním a naivním způsobem. Koneckonců, jedná se o dekorativní malbu, která nemá za cíl vytvořit skutečný obraz:

„Díla nejsou realistická, postavy mohou být anatomicky trochu zkreslené a disproporční. A protože se jedná o lidovou malbu, je stylizovaná, kompozičně zjednodušená a stylově a barevně nekomplikovaná.“

Popularizování samčykivky

Jedním z učitelů samčykivské malby je i Serhij Kasjanov. „K tomuto oboru jsem se dostal náhodou: pracoval jsem jako řidič kamionu, ale po návratu z jedné pracovní cesty se mi zhoršil zdravotní stav a musel jsem hledat jinou práci.“ Kdysi, v 90. letech, byli Serhij a Viktor kolegové. Malovali spolu na sklo pískováním. Před deseti lety ho ředitel umělecké školy pozval, aby u nich učil řezbářství. Takto s vřelým úsměvem vzpomíná, jak se stal součástí „Samčykivského bratrstva“:

„Postupně jsem začal kreslit a zkoušet to, protože být součástí této party a nekreslit bylo prostě nemožné. Tuto šanci bylo nutné využít.“

Po pěti letech si udělal certifikaci a vstoupil do Sboru mistrů lidového umění Ukrajiny. Spolu se svými kolegy teď vytváří nástěnné malby doma i v zahraničí, s tím, že mimo Ukrajinu je největší poptávka po této dekoraci v Polsku a v České republice.

Na Ukrajině, zejména v posledních letech, roste o oživenou tradici zájem. Před třemi lety začal toto specifické umění popularizovat projekt UAmaze. Zpočátku vydávali na vlastní náklady kalendáře, pořádali workshopy a organizovali výstavy. Problém spočíval v tom, že turisté navštěvovali jenom architektonické památky vesnice a opomíjeli tak samotné malby, které byly skryté uvnitř.

Umělci z vesnice Samčyky si s tím však dokázali poradit a ze své rodné vesnice udělali skanzen. Historický a umělecký projekt „Nový život v Samčykivské malbě“ podpořila Ukrajinská kulturní nadace. Za tři měsíce vyzdobili 11 objektů včetně plotů a nevynechali ani veřejné budovy jako jsou obecní dům a škola. Všechny se nachází na hlavní ulici vesnice, a tak i turista mířící do palácového a parkového souboru „Samčyky“ nemůže kolem barevných květinových obrazů projít bez povšimnutí.

V rámci projektu byly rovněž vydány studijní manuály samčykivské malby, kalendáře, plakáty a pohlednice s ilustracemi. Kromě toho byl v roce 2019 tento fenomén na popud ministerstva kultury zařazen do Národního seznamu nehmotného kulturního dědictví Ukrajiny.

Tentýž rok se v ukrajinském domě v Kyjevě konala rozsáhlá výstava, na které byly představeny různé druhy tradičního umění. Umělci samčykivské malby představili umění Chmelnického kraje a svými díly vyzdobili celé druhé patro. Ve stejném roce byla uspořádána putovní výstava obrazů Samčykivké malby, která vystřídala oblasti Dnipru, Polesí, Slobožanšcčyny, Záporoží, Přiazoví a oblast Černého moře.

„Nový život samčykivské malby“ je mimořádně atraktivní projekt nejen z uměleckého, ale také z ekonomického hlediska, protože bude podporovat rozvoj cestovního ruchu ve Volyni, je přesvědčen Viktor Rakovskyj. Už nyní jsou sem turisté zváni na několikadenní výlety:

„Lidé se mohou seznámit nejen s historií, ale také s kulturou. Levý břeh řeky Sluč je už nyní historicky cenné místo a navíc zde bude k vidění i umělecké středisko. Chceme, aby turista nic takového nečekal, aby se před ním z ničeho nic objevily krásné různobarevné dekorace, před kterými bude žasnout.“

Projekt „Nový život samčykivské malby” byl založen s vyšším cílem, než je popularizace samčykivské malby — jeho iniciátoři a realizátoři primárně chtěli, aby tato tradice malby žila dál a nezanikla, jak tomu bylo ve XX. století. Pro čtyři umělce z vesnice Samčyky je těžké nést na svých bedrech neustále tak velkou kulturní misi, ale pro více než 60 mistrů je to už splnitelný úkol.

podporováno

Tento materiál byl přeložen za podpory Ukrajinského institutu

Materiál je připraven

Autor projektu:

Bohdan Logvynenko

Autorka:

Valerija Didenko

Redaktorka:

Natalija Petrynska

Producent:

Olha Šor

Fotograf:

Mykyta Zavilinskyj

Kameraman:

Oleh Solohub

Pavlo Paško

Režisérka montáže:

Anna Vorobjova

Režisér:

Mykola Nosok

Fotoeditor:

Oleksandr Chomenko

Přepis dialogů:

Olja Stulij

Překladatelka:

Olha Libalova

Redaktor překladu:

Viktor Kozák

Ukrainer podporují

Stát se partnerem

Sleduj Expedici