V prosinci roku 1903 se uskutečnil let prvního motorového letadla na světě. Jednalo se o dvouplošník Flyer I, který zkonstruovali vynálezci bratři Wrightové. Jeho let trval pouhých 12 vteřin, přesto se zrovna díky této události začala odpočítávat nová éra letectví.
O století později, v roce 2003, se stavitel letadel z Bukoviny, Leonid Kovalčuk, rozhodl rovněž vlastníma rukama vyrobit dvouplošník. Jako prototyp si vybral britské letadlo De Havilland, a jako materiál — karpatskou borovici. V současné době je jeho dílo téměř hotové. Zbývá jen připevnit křídla, namontovat motor a pak už jen usednout za knipl.
Dvouplošník je letadlo se dvěma křídly, která jsou umístěna nad sebou. Charakteristickým rysem tohoto letadla je jeho dobrá schopnost manévrovat a také to, že nevyžaduje ke vzletu ani k přistání velkou rychlost.
Na území Ukrajiny vzlétl první dvouplošník v roce 1910 na dostihové dráze v Kyjevě, tehdy se však jednalo o území carského Ruska. Letadlo bylo pojmenováno podle jeho konstruktéra Oleksandra Kudaševa, profesora Kyjevského polytechnického institutu. Právě jemu se podařilo odlepit letadlo od země a v jednom z tehdejších časopisů jej dokonce nazvali prvním aviatikem Ruského impéria.
Za vznik prvního čtyřmotorového dvouplošníku vděčí dějiny letectví Igorovi Sikorskému, který byl ukrajinského původu. Ještě během studia na Kyjevském polytechnickém institutu navrhl několik modelů vrtulníků a letadel. Právě během konstruování jeho dvouplošníku “Ilja Muromec” byl poprvé na světě navržen pevný trup letadla. Letoun později vytvořil řadu rekordů: v nosnosti, v počtu pasažérů a také v době trvání a výšce letu.
Nakonec se ovšem jedním z nejznámějších modelů stal dvouplošník An-2 vyrobený v Kyjevské konstrukční kanceláři, v Česku lidově nazývaný „Andula“. V roce 1950 se tyto letouny začaly sériově vyrábět a později se An-2 stal v celé historii letectví nejrozšířenějším jednomotorovým dvouplošníkem na světě.
Pilotem z povolání
Leonid Kovalčuk pracoval na výrobě letadel v Africe, učil několik generací leteckému modelářství a ve čtyřiceti letech si splnil svůj dětský sen – sám si osvojil pilotování. Teď je Leonidovi 59. Dřevěný dvouplošník tak vlastnoručně vyrábí již 15 let.
Na svém letadle začal Leonid Kovalčuk pracovat v roce 2003.Jeho prototypem je britský dvoumístný dvouplošník De Havilland, který už roku 1925 navrhl anglický konstruktér Geoffrey de Havilland. Bylo to první letadlo pro soukromé využití, jež si ve své době získalo značnou popularitu:
— Za 10 let jeho výroby bylo v Anglii zkonstruováno kolem osmi tisíc kusů,které byly distribuovány po celém světě, vyráběli je v Kanadě a v Austrálii. Díky Geoffreyho povedeným vylepšením v konstrukci, se letadlo začalo využívat i pro dálkové lety z Anglie do Austrálie a Japonska. Ještě dnes je mnoho těchto letadel v provozu.
Všechny součásti Leonid vyrábí vlastnoručně. Hlavním materiálem je karpatská borovice a speciální letecká překližka. Uvádí, že nad každou součástí usilovně pracoval více než jeden den, někdy dokonce i měsíc. Není divu, že se práce protáhla na léta a stala se jeho celoživotním dílem.
Dnes je letadlo v závěrečné fázi výroby. Zbývá jen dát dohromady některé díly, nalakovat a připevnit křídla, namontovat motor, Opel Astra 1.7 – turbodiesel japonské výroby. Podle Leonida, použivají amatéři v Německu přesně tento model již přes 10 let:
— Sem se přidá chladič a reduktor, vrtule je už taky připravená. Už jsme vše spouštěli na zemi a funguje dobře… Pro jistotu máme ale ještě náhradní variantu – Hondu 2.0 (dvanáctiválcový hliníkový motor).
Své letadlo Leonid stavěl v souladu s leteckými pravidly. Nechal si radit od profesionálního konstruktéra z Charkova, kterého nazývá svým ideologickým kurátorem. Na ukázku mu vozil jednotlivé díly letadla „ke schválení“. Mimochodem, když už byla konstrukce dvouplošníku z 80 procent hotová, letec náhodou na internetu narazil na originální anglické výkresy De Havillanda. Vytisknul je, srovnal se svými a měl velkou radost, protože se skoro všechno shodovalo. Takže se ještě jednou přesvědčil, že postupuje správně.
Roztáhnout křídla a letět
Celková vzletová hmotnost letadla nebude přesahovat 700 kilogramů, což je méně než u osobního auta. Ještě přibudou malá patnáctipalcová kola. Leonid je přesvědčen, že jeho letadlo bude multifunkční. Může sloužit např. při výcviku, protože z něj parašutista může snadno přestoupit z přední kabiny na křídlo a provést seskok. V případě potřeby bude možné přepravovat i zraněné vojáky. Právě takovéto letectví se dobře osvědčilo během druhé světové války:
— Možná znáte sovětský U-2 nebo Po-2. V Americe byl hojně využívaný Piper Cub, 60 koňských sil, pro 2 osoby. Po demobilizaci přešla všechna tato letadla z armády do soukromého používání a stále někde létají i exempláře ještě z druhé světové války. Těchto Piperů bylo vyrobeno více než 20 tisíc kusů. Protože jde o velmi dobrou konstrukci, s výkonnějšími motory je jiné firmy vyrábí ještě dnes.
Další obrovskou výhodou je kompaktnost letadla.Jeho tvůrce při jeho konstrukci vymyslel jednu užitečnou věc – křídla dvouplošníku se mohou složit jako u motýla. Díky tomu stroj zabírá málo místa a je možné jej bez problémů převážet po dálnici. Křídla roztáhne, až když je opět potřeba letět.. Tomuto letadlu stačí pouhých 50 metrů startovací dráhy a 100 metrů přistávací dráhy. Jako letiště je tedy možné využít jakýkoliv kus silnice.
Na svůj dvouplošník by chtěl Leonid Kovalčuk nainstalovat výkonnou palivovou nádrž, aby stroj zvládnul dálkové lety. Podle plánu bude při spotřebě 7 litrů nafty za hodinu možné proletět až 1300 kilometrů bez doplňování nádrže. Leonid si už dokonce naplánoval trasu prvního letu – z Černovic do Sum, kterou uskuteční sám:
— Jelikož je letadlo experimentální, nemám právo ohrožovat život jiných lidí.
Sám se mezitím usadil do ještě nedokončeného letadla a sní:
— Tak a tady položím nohy na pedály, vlevo-vpravo, ruce na knipl a přímo hleď. Všechny součásti už mám, všechno je, jen čas chybí.
Kromě nedostatku času mohou být překážkou také místní úřady. Leonid již slyšel zmínky o tom, že na místě jeho dílny je naplánovaná stavba mateřské školy. Proto si není jistý tím, jestli stihne letadlo dokončit.
Z Ukrajiny do Austrálie
Leonid má i další šílený nápad, kam se se svým letadlem vydá:
— Anglie, Austrálie. «I wanna fly across the world, around the world. I have a dream», – jak zpíval John Lennon. Znáte tyto slova od Johna Lennona? Jsou z alba Imagine.
Velkým snem letce je zopakovat let Amy Johnsonové. Ta se v roce 1930 stála první pilotkou, která sama na dvoumístném dvouplošníku De Havilland DH.60 Gipsy Moth absolvovala přelet z Velké Británie do Austrálie:
— Ta dívka dokázala, že ženy nejsou o nic horší letci než muži. Na ultralehkém letounu Amy Johnson přeletěla 800 mil podle kompasu. Posledním bodem na její cestě byl Darwin v Austrálii. Letěla z ostrovů Malajsie, Filipín. Takový let přes moře to byl. A tak jsem se zamyslel, když se holce ve 23 letech podařil takový let, tak proč bych to já, zkušený strejda ve svých 58 nezkusil? Proč bych to nedokázal i já?
Dětský sen
Leonid Kovalčuk má ekonomické vzdělání. Sice se mu nepodařilo v mládí nastoupit do leteckého institutu, ale svého snu stát se pilotem se nevzdal:
— 7. dubna 2000 letecký instruktor vystoupil z kokpitu a řekl: ,Jsi připraven letětʼ. No vidíte. Ve věku 41 let se sny stávají skutečností. Přeji i Vám splnění vašich snů!
Takto si Leonid Kovalčuk připomíná jeden z nejšťastnějších okamžiků svého života – když dostal průkaz soukromého pilota. Říká, že se láskou k letectví „nakazil“ ještě jako dítě:
— Byl jsem šestiletý klučina, procházeli jsme se s otcem – byl agronom, najednou vidím přistávat An-2, aby doplnil chemikálie na postřik polí. Tato Boží jiskra, co se zjevila, mi vnikla do hlavy a bylo to se mnou jasné. Tím to všechno začalo.
Leonid Kovalčuk vypráví, že za jeho mládí všechna letadla Sovětského svazu patřila armádě. Říká, že slyšel příběh o vynálezci, který také vlastníma rukama postavil letadlo, ale nakonec zůstal bez ničeho. Jednoho dne mu letadlo bez jakéhokoliv vysvětlení zabavili. Sebrali dokonce i výkresy a ještě mu pohrozili slovy: „Jestli cekneš, budeš mít problémy“.
Leonid a jeho kolegové – z řad leteckých nadšenců – taky jednou zažili nepříjemnou situaci. Zrovna konstruovali letadlo amerického modelu Piper Cub, když obdrželi předvolání od Bezpečnostní služby Ukrajiny, protože neměli právo stavět letadla:
— Položili jsme mu (úředníkovi – pozn. autora) na stůl knihu „Stavíme letadla sami“. A k tomu v Malyncích máme muže, který vyrobil sedm letadel – Ivan Andrijovyč Pastuch. Dokážete si to představit? Takže ten jen vyvalil oči: „Cože? Sami děláte letadla?
Tehdy se jim podařilo dostat ukrajinskou registraci na letadlo. Dokonce se naučili pilotovat, ovšem bez pilotního průkazu. Později se jejich tým rozpadl a každý z jeho účastníků šel pak svou vlastní cestou.
Leonid Kovalčuk se ke stavění letadel vrátil znovu až v roce 2009. Letci z Moskvy mu nabídli smlouvu v súdánském hlavním městě Chartúmu. Zrovna tam vznikal letecký průmysl a začínala se vyrábět letadla Piper Cub. V té době Leonid již absolvoval studium na Mezinárodním leteckém výcvikovém středisku v Kyjevě a dostal průkaz soukromého pilota. V Africe pak sám vyučoval místní odborníky, kteří sice měli letecké vzdělání, ale chyběla jim praxe. Vzpomíná, že to byla zajímavá zkušenost, ale země mu k srdci nepřirostla, hlavně kvůli prokomunistickým názorům místních obyvatel a strašlivé chudobě.
Kroužek
Další vášní Leonida Kovalčuka je vedení kroužku výroby létajících draků, modelování a konstruování dopravních zařízení v Paláci kreativity dětí a mládeže. Již 35 let vyrábí Leonid spolu se svými studenty jednoduché papírové letouny, které následně vypouští do nebe ze sling shooteru (menší prak). Zde taky učí děti vyrábět modely lodí, parníků, aut, tanků a plachetnic. Letos je mezi jeho studenty až 15 nováčků:
— Asi si říkáte: „Proč si ten strejda místo toho, aby vydělával peníze, hraje si s dětmi?
Mezi exponáty dílny patří model prvního dopravního autobusu na světě a kopie proslulých retro aut – kabrioletů značek Wanderer a Dixie. K nim má Leonid zvláštní vztah, říká, že v takových autech je zachycen duch tehdejší doby. Leonid Kovalčuk a jeho studenti každý výrobek zpracovávají do nejmenších detailů. Například, u automobilových modelů je možné otevřít kapotu a podívat se na motor, řadicí páku, a dokonce i na žárovky v reflektorech.
Součástí sbírky je také Leonidův oblíbenec, létající model De Havilland 60. Jako materiál na součástky, mu posloužil stavební pěnový polystyren a obyčejné mističky na maso.
S ještě větší radostí ukazuje Leonid zmenšeninu třípodlažního parníku Western River z roku 1860, přesně takový se kdysi plavil po řece Mississippi:
— Celé to je dřevěná maketa. Parní stroj pohání touto hřídelí hnací koleso. Tady vidíte ojnici a klikovou hřídel. Pohyboval se rychlostí 5 km za hodinu. Plul tedy rychlostí lidské chůze. Tady byly kajuty a tady, kde jsou dvojité dveře, byla restaurace. To bylo místo pro nemravné chování – pití alkoholu a tanec. A tady byl kostel – tam se chodilo za odpuštěním hříchů. Všechno v jednom. A tady byl kapitán. Sem chodil na balkon, zazvonil na zvon a pak se vydali na cestu. Je to maketa v měřítku 1:50. Skutečný parník byl široký 6 metrů a dlouhý 40 metrů.
Teď začnou v kroužku vyrábět maketu sovětského letounu ANT-20 Maxim Gorkij. Ve své době to byl největším letounem s rozpětím křídel 63 metrů a osudovým příběhem:
— Osm motorů, celohliníkový, na palubě tiskařský lis,rozhlasové studio,kino. Na každé dva motory byl jeden mechanik. Jeho osud byl ale tragický. Když letěl nad Rudým náměstím, pilot stíhačky, která ho doprovázela, se rozhodl předvést salto kolem jeho křídla. Nakonec ovšem do křídla narazil. Naštěstí stihl odletět kousek od Rudého náměstí. Tehdy zemřelo 28 lidí.
Navíc Leonid je taky „plastun“ neboli člen ukrajinské skautské organizace Plast, a tak každý rok v Karpatech v „plastunském kureni“ (oddíle Plastu) předává mladší generaci svou lásku k nebi. Považuje to za stejně důležitou činnost jako dokončení svého letadla. Navíc má v úmyslu ještě vytvoření dalšího letadla, cvičného kluzáku, na kterém by učil chlapce a dívky létat.
