Kristof Lakaren. Víno navzdory všemu

Ikdyž jsou hrozny pěstované skoro na všech kontinentech, několik regionů mají zvláštní potenciál pro vytvoření opravdově ohromujicích vín.

Příznivou pro vinice se považuje oblast mezi 30 ° a 50 ° rovnoběžkou severní i jižní zeměpisné šířky. To je způsobeno tím, že ve chladných podmínkách hrozny nezrají a při vysokých teplotách bobule zrájí příliš rychle a mají specifickou chuť.

Předpokládá se, že nejlepší vína je možné vyrábět právě na 45. rovnoběžce. Říká se jí „rovnoběžka vína“. Na této zeměpisné šířce se nacházejí takové proslulé vinařské oblasti, jako je francouzské Burgundsko a Bordeaux, stejně jako italský Piemonte.

Ale klima je jen jedním z důležitých faktorů pro pěstování kvalitního hroznu. Obecně je víno produktem své krajiny. Proto ve výrobě vína existuje zvláštní pojem – teruar. To znamená kombinaci takových přírodních a geografických faktorů, jako je klima, druh půdy, reliéf a jiné rostliny, které rostou na území. Všechno to ovlivňuje chuť hroznu a vína. Během století hledají vinaři terén s výjimečnou kombinací nezbytných přírodních faktorů.

Šabo

Spolu s Dolním Podněprovím, Zakarpatím a Krymem je Bessarabie jedním z vinařských regionů na Ukrajině. Jedním z centrů výroby vína v Bessarabii je vesnice Šabo. Nachází se na břehu Dněstrovského limanu, nedaleko od místa, kde se vlévá do Černého moře; 8 km od města Belgorod-Dněstrovského a 70 km od Oděsy.

Šabo bylo dlouho považováno jako dobré místo pro vinařství, protože vesnice se nachází mezi 46. a 47. „vinařskými“ rovnoběžkami. Kromě toho Šabo má mírné podnebí, teplý stepní vzduch a písčité půdy a tím ideální podmínky pro pěstování a zrání hroznů.

Historie Šabo začala před 500 lety, kdy zde turečtí kočovníci založili vesnici a nazvali ji Asha-Abag, z turečtiny přeložené jako „dolní zahrada“. V 19. století sem přistěhovalci z francouzsky mluvícího kantonu Vaud na západě Švýcarska přišli hledat ideální místo pro vinařství. Kvůli zvláštnostem výslovnosti francouzy původně nazývali své sídlo Šaba a později zcela francouzským způsobem – Šabo.

První přistěhovalec a zakladatel kolonie byl švýcarský botanik a vinař Louis Tardan. Do těchto zemí přišel v roce 1822, což je oficiální datum založení francouzského sídlo názvem Šabo.

Postupně se celý pobřežní pás ústí řeky Dněstr změnil na vinice.

Kristof

Kristof Lakaren je aristokrat s hlubokými kořeny. Z mateřské strany nosí titul Marquis de Fabiani. Hlavní obchodní činností rodiny Lakarenů byla výroba zboží pro fotografický a filmový průmysl. Kromě toho, Christoph z dětství pracoval na rodinné farmě, kde se naučil dělat s dobytkem, řídit traktor, pěstovat tabák a vlasně to, co je přirozené pro vinařskou oblasť Bordeaux, kde se narodil – dělat víno. Lakaren získal ekonomické vzdělání. Později koupil továrnu v úpadku pro výrobu zboží pro fotografický průmysl, a o sedm let později ji prodal již jako úspěšné, ziskové podnikání. Toto mu umožnilo získat fixní kapitál.

Kristof vynalezl svou první vůni, když mu bylo pouhých 10 let. Mísil dvě láhve parfému jeho maminky. Máma pak byla velmi rozzlobená, vzpomíná si Lakaren. Ale nezanechal své nadšení. Pracoval tři roky v parfémové společnosti v Paříži, kde vytvážel nové parfémy. Lakaren spolupracoval jako partner s odborníky z kosmetické továrny Lviv, kde za rok a půl vytvořil 21 vůní. Každou příchuť pojmenoval jménem ze „Don Juanského Seznamu“ Alexandra Puškina: Anna, Mary, Elizabeth, Natalie… Nápad vytvořit takovou sbírku se objevil v Lakarena po návštěvě Puškinově muzeu v Oděse (Odesa – ukr. znění).

Poprvé Kristof Lakaren přijel na Ukrajinu v roce 2001 na pozvání kamaráda, francouzského filantropa, který organizoval soutěž trumpetistů v městě Ternopil. Tam se markýz seznámil s vedoucí orchestru konzervatoře Oděsy, klavíristkou Mariannou — jeho budoucí manželkou.

Během roku žil Kristof mezi Lvovem a Oděsou. Vzpomíná si na svou první známost s Oděsou tak dobře, jako by tomu bylo včera:

— Pamatuju si Oděsu v roce 2002. Ráno – taxi – staré auto „Poběda“. Ptám se řidiče: „Jak staré je vaše auto?“ Řekl: „Nepočítal jsem, kolik mu je, ale vím, že byla z roku 1953“. Tehdy jsem si pomyslel, že je to nádherné znamení.

Nakonec se Kristof přestěhuje do Oděsy, ožení se s Mariannou a vytvoří rodinu. Nyní manželé vychovávají dvě dcery, starší Sofii a mladší Marii. Obecně má Kristof Lakaren sedm dětí z různých manželství.

Kašny s parfémy

V roce 2004 byla z iniciativy Lakarena instalována zahradní kašna v městské zahradě v Oděse, která kromě vody stříkala v teplých sezóných parfémy. Kristof ji vymyslel jako dar Oděse k 210. výročí města, a taky na počest milované Marianny. Umělec Alexander Tokarev se stal autorem sochařské kompozice „Kašna lásky – živá kašna“. Socha zobrazovala muže a ženu a pod nimi – pohár s vodou, do které se denně dodáválo 250 ml parfémů.

Vůně pro fontánu zvolili obyvatelé Oděsy. Testování předvedených Lakarenem příchutí organizovalo Muzeum Puškina. Manželka Kristofa Marianna a její kolegové zorganizovali hudební doprovod této události. Nakonec se volbou Oděsy stala příchuť s nádechem moře a akácií.

Říká se, že k vytvoření takové kašny byl Kristof Lakaren inspirován básní Alexandra Puškina „Bachčisarajská kašna“. A ne nadadrmo, protože následující dvě fontány – „Kašna lásky“ a „Krymská naděje“ – Lakaren vytvořil v Bakhchisarai. Základem první parfémované kašny byla kořeněná vůně a pro druhou byla vybrána vůně krymské levandule.

Na jaře roku 2008 v přímořském parku Alushta začala pracovat další kašna Lakarena. Zobrazovala mořskou pannu, k níž byly připojeny tři velké skořápky. Pro tuto kašnu byl vybrán parfém se sladkou vůní.

Dnes žádná z těchto fontán nefunguje.

Šato

Kristof Lakaren často jezdil autem kolem Oděsy, aby si prohlédl památná místa. Jednou po přečtení Puškinovy básně „Hrozny“ se rozhodl jít do vesnice Šabo:

— Viděl jsem tak nádhernou zemi. Zde je nádherné klima a čerstvý vzduch! Za méně než týden už jsem se rozhodl zde něco dělat.

Lakaren zjistil, že část vinic, které předtím patřily do státní Leninské farmy, chtěli pokácet. Když slyšel, že se tam zachovaly vzácné vinice, Kristof byl šokován a rozhodl se, že si tyto pozemky vypůjčí. Akcionáři mu poskytli v pronájem 150 hektarů a markýz začal vinice zpracovávat.

Na pozemcích, které Lakaren pronajal, byly vinné sklepy, jídelny, stáje a kůlna, kde kdysi byla umístěna traktorská brigáda. Kristofa zaujal fakt, že tuto stavbu postavili ještě švýcarští kolonisté v roce 1822. Ve skutečnosti je to jeden z prvních domů ve vsi, který stojí na historické půdě. Markýz samostatně vybudoval na svém statku vodovod a kanalizaci.

Kristof představuje vinný sklep – místnost, kde je víno vyráběno a skladováno. Zde se víno vyrábí podle starých francouzských receptů. Kromě toho Lakaren vyrábí víno způsobem šetrným k životnímu prostředí, aniž by v zásadě použil chemické příměsy.

V Šabo probíhá celý cyklus výroby vína, a sice sklizení hroznů, výroba nápoje, plnění, vytrvalost, balení a distribuce po skoro celé Ukrajině. Taková vína se v Evropě nazývají „zámečná“. To znamená, že výrobek byl vyroben od začátku až do konce v jediném vinařství – zámku (fr. сhateau).

Čekací doba v Šabo je nejméně 9 měsíců. Markýz ukazuje sklep s láhvemi z roků 2013–2015. V závislosti na odrůdě a druhu sedliny se víno v různých fázích výroby uchovává v různých polohách a úhlech. Některé láhve je třeba otáčet několikrát denně.

Kristof Lakaren zahájil vinařský průmysl spíše jako koníček než podnikání. Je to pro něho velký kreativní experiment:

— Pokaždé je třeba přemýšlet, co je možné dělat lépe.

Lakaren pěstuje 14 odrůd hroznů, z toho 7-8 hlavních: Cabernet, Sauvignon, Rkatsiteli, Chardonnay, Oděská černá… Na farmě má psy, kočky, kuřata, ovce, kozy atd.

Obchodnické pasti

Během několika let Lakaren podával dokumenty a odevzdával vzorky vína, aby legitimoval svou výrobu a získal licenci k prodeji. Na začátku roku 2016 obvinil fiskální úřad Lakarena z nezákonného obchodu s alkoholickými nápoji. U markýza odebrali zařízení a uzavřeli sklad hotových výrobků. Když začali chápat situaci, zjistilo se, že pro výrobu a prodej vína je Lakarenu nutné mít nejméně 14 povolení.

Na jaře roku 2016 získal Kristof Lakaren licenci a známku pro ruční výrobu vína a následně exportní licenci. Kromě toho v roce 2016 ukrajinský parlament zrušil povinnost vlastnit licenci při tržbě do půl milionu hřiven pro velkoobchod s vínem ze surovin vlastní výroby.

Ale na tom se problémy markýza neskončily. Jeho vztahy s pronajímateli, se kterými byly uzavřeny smlouvy o podnájmu půdy, se zhoršovaly. Na konci stejného roku 2016 se na polích, které Lakaren pronajal, neznámé osoby pokusily zničit vinice na buldozerech. Zejména začali útočníci krást betonové sloupy z hroznových plantáží. Lakaren se obrátil na policii, ale ani zloděje, ani ti, kdo zkazili vinice, nebyli potrestáni:

— Na Ukrajině nemají rádi konkurenty. Jedná se o monopolní systém. Navíc korupce… Bohužel musím říci, že korupce je genetickou složkou nejen Ukrajiny, ale také celého regionu. Bylo to způsobeno historicky, když ve 30. letech minulého století došlo k dekulakizaci, kolektivizaci. Lidé neměli za co žít, jíst. Chcete-li přežít, musíte krást.

Kristof Lakaren je přesvědčen, že k vyřešení tohoto problému je nutné zvýšit mzdu, aby lidí měli dostatek k životu a nic je nenutilo krást:

— Vzpomínám si na nepokoje v květnu roku 1968 (kdy se ve Francie konaly studentské demonstrace, hromadné nepokoje a téměř 10 milionná stávka, které vedly ke změně režimu a ke změně ve francouzské společnosti obecně – pozn. red.). Byl to obrovský nepořádek. Copak dělá stát? Minimální mzda se zvyšuje o 60%. Došlo k inflaci, ale obecně to byl nejoptimálnější způsob, jak přežít krizi. Nemůžeme říci, že když se zvýší mzda na tak hodně, podniky zkrachujou. Společnosti se musí naučit pracovat produktivněji a kvalitněji. Pak můžou prodávat za dražší, exportovat.

Řeknu upřímně, přemýšlel jsem o tom, že bych odjel z Ukrajiny v prosinci 2013, kdy začaly nepokoje. Cítil jsem, že se v zemi děje něco špatnýho. Požádal jsem o radu – řekli mi, že všechno bude v pořádku. Doufáme, že ne zítra, ale za pár let se Ukrajina může stát lepší. Myslím si, že existují určité reformy, vidím touhu po změnách struktury země. Ne být jako Evropa nebo jako Spojené státy, ale být skutečnou Ukrajinou s menší korupcí.

Historie Kristofa Lakarena de Fabjani pokračuje dál díky jeho bouřlivé romantické povaze, touze po pokusech a objevech. A čeho se přesně můžete naučit od markýze, kromě jeho mnoha talentů – to je schopnost užívat si života.

— Žít znamená nejen pracovat, chápete? Netřeba myslet jen na peníze. Potřebujeme štěstí. Užívám si život, i když mám potíže s administrativou, pronajímateli, státem. Problémy ale jsou v jakémkoliv státě, i velmi úspěšném.

Jak jsme natáčeli