Žytomyr. Jak se revitalizuje továrna Elektrovymirjuvač

Mimo jiné zde můžete vyrobit prototyp svého produktu, zúčastnit se vícedenní rezidence, pracovat s elektronickou hudbou, pracovat na stroji s různými druhy materiálů, hledat nové využití pro zastaralé součástky a zařízení nebo vytvářet řemeslné doplňky. Ambiciózní plány Vymirjuvače mají pomáhat zahájit vysoce kvalitní sériovou výrobu, rozšířit místní podnikání a spustit výkonnou vzdělávací platformu pro Žytomyr a Ukrajinu obecně.

Vymirjuvač (tzn. Měříc): Historie

Továrna byla postavena v centru Žytomyru v roce 1956. Po vyčerpávající druhé světové válce bylo nutné obnovit v zemi průmysl a vyrábět vojenské vybavení — proto se rozhodli vybudovat podnik s nejuniverzálnější výrobou. Vyrábělo se zde vše, co bylo požadováno: od lodních rádiových vysílačů, systémů řízení odpalování raket, speciálního vybavení pro armádu až po elektronické hudební nástroje a ovládací panely automobilů.

Závod nesloužil jen SSSR, výrobky byly vyváženy do více než 40 zemí. Dnes jsou základem výroby elektrická měřicí zařízení, školní soupravy pro vysokoškoláky a školní vybavení pro STEAM-laboratoře a přírodovědné učebny, které se mimochodem vyvážejí i do zahraničí (zejména do USA). Andrij Čyburovskyj, generální ředitel závodu, vysvětluje, proč se jejich výrobky ve světě nakupují:

— Po roční práci se zařízením studenti dostanou testy a sleduje se jejich školní prospěch. Ten se pak porovnává s jinými školami a zkoumá se efektivita. Skutečnost, že naše poptávka roste, prozrazuje, že naše výrobky jsou nezbytné, funkční, moderní a vysoce kvalitní.

Podle Andrije je pro Ukrajinu těžké konkurovat čínskému výrobci, pokud jde o objemy výroby a ceny produktů, takže od začátku práce v továrně se manažer zaměřuje na přeměnu čistě výrobního podniku na kreativní středisko. V roce 2016 byl Andrij ředitelem Elektrovymirjuvače. Po kolapsu závodu v devadesátých letech, privatizaci a propouštění spolu s Vitalijem Kuzminym mu byla nabídnuto místo krizového manažera. Měli tenkrát propustit další zaměstnance a majetek společnosti prodat.

Místo toho se manažeři dohodli s předchozím majitelem, že společnost během několika let odkoupí. Andrij říká, že by bylo nejziskovější postavit na tomto místě obchodní centrum nebo sídliště, ale rozhodli se vytvořit inovativní a smysluplný prostor, který by měl společenský přesah:

— Dnes jsme spoluvlastníci a sníme o tom, že uděláme projekt, který kromě finančního zisku bude mít dopad na společnost. Tento projekt má přesah pro celou Ukrajinu, nejen pro Žytomyr. A pokud se povede vše, co plánujeme, bude to do určité míry jedinečný projekt v rámci Evropy i celého světa.

Podle Andrije se není třeba vzdávat všeho starého. Noví majitelé se proto místo toho, aby začínali od nuly, rozhodli spojit desítky let staré hodnoty, postoje k produkci, intelektuální úspěchy a byť zastaralé, ale dosti vážné materiální základy s novými trendy v podnikání, vzdělávání, průmyslu a rozvoji obecně.

Při hledání stejně smýšlejících lidí se Andrij a Vitalij obrátili na architekta a autora vědecké a umělecké platformy Ostriv (tzn. Ostrov) Romana Sacha, aby jim pomohl s projektem rekonstrukce fasády jedné z budov závodu (bývalá nástrojárna). Mluvilo se o přehodnocení a způsobech vyplnění volného prostoru včetně kancelářských prostor. Roman prosazoval ekologický přístup. Začali diskutovat o rizicích pro fasádu, pokud se prostory budou jen pronajímat. Jak říká Roman, došli k závěru, že by měly existovat i jiné hodnoty než nemovitost samotná a právo zacházet s ní podle svého:

— Byl to začátek dialogu o tomto ekosystému, o složitém projektu s hodnotami, které spojují lidi a vytváří prostředí, ve kterém je zajímavé cokoli dělat. Tehdy neexistovalo žádné konkrétní zaměření. Byly to moje první kroky ve Vymirjuvači, ještě jsme ani neměli název. Byl to pouze název projektu rekonstrukce fasády.

Dnes tým inovátorů, kteří vytvářejí v prostorách závodu multifunkční prostor Vymirjuvač, zaměstnává více než deset lidí. Spravují prostor a vyhledávají externí financování. Někteří z nich jsou ze Žytomyru, ale většinou jsou to zástupci kyjevské platformy Ostriv, kreativního prostoru a dílny pod záštitou Kyjevské národní stavební univerzity. V mnoha ohledech se tým pohybuje intuitivně: přestože existují úspěšné příklady revitalizace průmyslových zařízení ve světě a na Ukrajině (například Promprylad), nelze v takových projektech jednoduše kopírovat cizí model — je nutné brát v potaz místní možnosti a podmínky a jiné faktory:

— Jde nám o objevení jedinečné kombinace ingrediencí, které jsou zapotřebí, aby se dalo uvařit tento jedinečný pokrm. Můžete se s někým poradit, přilákat odborníky, ale je to vždy jedinečný příběh.

První koncept revitalizace Elektrovymirjuvače vznikl zhruba rok po zahájení spolupráce se závodem (tehdy se jednalo jen o jednu budovu). Ale ani v roce 2021, tři roky po zahájení prací na inovačním parku, nepřišel Andrij s finální vizi, jak to celé bude vypadat:

— Myslím si, že jdeme společným směrem a děláme správné kroky. Hlavní je se nevzdat. Možná se nám nepodaří to, co jsme si na začátku vymysleli, ale mohlo by to být dokonce mnohem lepší. K cílům, které jsme si stanovili, ale určitě dojdeme.

Tým si zatím vybral dva směry: vzdělávání jako skutečný zdroj inovací a rozvoj a průmyslovou výrobu, kterou lze stále úspěšně využívat.

Roman pozval Vitu Bazan do projektu v roce 2020. Dříve spolupracovali na programu rozvoje města Kód města. Odbornice na strategie získávání finančních prostředků a rozvoj komunity pomáhá získávat finance a realizovat iniciativy Metru, zejména prostřednictvím občanské organizace Tvorčyj vymirjuvač, (tzn. Umělecký metr).

— Závod je takový obrovský technický organismus. Je zajímavé chápat, jak to celé funguje a jak to všechno změnit. Nyní máme nápad nabídnout závod jako službu. Což znamená, že továrna (typicky uzavřená a sovětská, jako věž) se může stát otevřenější, může se stát místem, kde každý může experimentovat se svými nápady a projekty.

Inovační park má smíšený model financování, nebo, jak říká Vita, kolaborativní. Část území se pronajímá za symbolické částky, navíc závod investuje do oprav a přípravy prostorů. Díky občanské organizaci se tým uchýlil k crowdfundingu a spolupracoval s dalšími nadacemi (UNDP, Ukrajinská kulturní nadace, Vidrodženja (tzn. Znovuzrození), House of Europe). Román celou záležitost dále komentuje:

— Většinou financujeme obsah, akce, designové věci a závod pokrývá téměř všechny náklady na infrastrukturu. Doufáme, že v blízké budoucnosti začneme přicházet s modelem soběstačnosti alespoň některých prostor, který již spouštíme. Je pro nás důležité takové věci zkoušet.

Jelikož je část areálu závodu stále v provozu, nachází se inovační park v oblastech, které byly kvůli výraznému propouštění vylidněné. Na začátku, když bylo potřeba prostor pro akce, byly tyto místnosti jednoduše uklizeny. Postupně se však opravují a vyměňují komunikace. Andrij Čiburovskyj ale věří, že opravy a vybavení nejsou to hlavní. Je důležité vybudovat jasné procesy, které by sem přitahovaly lidi jako magnet, aby zde mohli tvořit a vyměňovat si nápady. Metry proto vytvářejí prostředí, kde se bude pohodlně pracovat v různých směrech: pořádat školy pro architekty, návrháře, hudebníky a zvát umělce do rezidencí.

Zvuková laboratoř

Podle Vity Bazan místo samo určuje směr, kterým se hodlá ubírat. Kromě toho, že se v Žytomyru narodilo několik slavných hudebníků (Borys Ljatošynskyj, Juliusz Zarembskyj, Natan Perelman, Svjatoslav Richter), závod byl spjat také s hudebním uměním: od 60. let se zde vyráběly hudební nástroje (elektrické varhany, efektory a bubny, míchací konzole, zesilovače a reverby). V 80. letech byla čtvrtina všech vyráběných produktů klávesové elektronické nástroje. Pracovníci závodu byli nejvíce pyšní na elektrické varhany Orion-084 z řady Estradin. Šlo o první elektronické varhany v SSSR, které dokonce dokázaly nahradit hudební doprovod klavíru a bicích. Byl to jakýsi varhanní orchestr za cenu auta. Dokonce i kavárna na území závodu byla pojmenovaná Estradin. Jak říká Vita, tato historická dlouhověkost vedla tým k prvnímu projektu inovačního parku, ke Zvukové laboratoři:

— Prostřednictvím projektu Zvuková laboratoř na jedné straně pracujeme s látkou města, která byla roztrhána po rozpadu Sovětského svazu. Našli jsme knihy a nástěnné noviny, ve kterých je cítit energie rozvoje, byl tu skvělý tým. Nyní se zdá, že můžeme být nezávislí a experimentovat s tím, co máme.

Spolu s pracovními prostory obdržel tým Vymirjuvače zařízení a nezlikvidované zásoby, které lze použít k práci se zvukem. Rozhodli se pracovat s pozústalostmi, které lze oživit, a proto se rozhodli jít ve směru elektronické hudby.

Poté v červenci a srpnu 2020 zahájili ve formátu rezidence V:UNCASE / Vymirjuvač: rozbalování projekt Laboratoř zvuku (kurátorem projektu mohl být Andrij Palaš, ale právě tehdy pořádal v Dnipru festival Konstrukce (tzn. Stavba). Byl to 10denní experiment, ve kterém 16 účastníků z různých měst (včetně Velké Británie a Polska) žili a studovali v továrně, zaznamenávali zvuky strojů a pracovali na svých projektech. Jedná účastnice napsala operu o elektrickém akordeonu, další student během výrobních výletů synchronizoval hru na saxofon se zvuky stroje a své dílo nazval Aluminium Jazz. Vita zmiňuje instalaci dalších účastníků rezidence:

— Na místě, kde kdysi stála socha Lenina, je podstavec propletený zelení a je tam díra v zemi. Dali tam světlomet, který zářil k nebi, jakoby bez směru, a také zaznamenávali zvuky hmyzu — tato zvuková instalace vypadala velmi působivě.

Hudebníkům se také líbil technologický bazén na území závodu, který kdysi sloužil k chlazení průmyslové vody: pomocí specifické akustiky uvnitř bazénu se zde uspořádal koncert elektronické hudby.

Roman Sach vysvětluje, že největší hodnotou jejich projektu je, že je možné vyzkoušet různé formáty a přizpůsobit je požadavkům a vizím cílové skupiny:

— Jedná se o experimentální platformu pro elektronickou hudbu a inženýrskou dílnu pro analogové syntezátory. Každý rok se snažíme zavést nová odvětví a segmenty, abychom zvýšili všestrannost našeho projektu.

Žytomyrské publikum elektronickou hudbu zná, protože se od roku 2016 pořádá v Muzeu kosmonautiky, pojmenovaném po Serhiji Koroľovu, mezinárodní festival experimentální a elektronické hudby ATOM (mezi hosty bývají umělci z Velké Británie, Německa, Polska, Maďarska či Japonska). Kromě hudebních vystoupení můžete během festivalu navštívit také přednášky o hudebních a kreativních studiích.

Tým Vymirjuvače navrhl, aby starosta Žytomyru zavedl směr elektronické hudby a inženýrství elektronických hudebních nástrojů do kulturní strategie města:

— Města by měla být tematická. A právě elektronická hudba může pro Žytomyr vytvořit jakousi atrakci.

V roce 2021 zve Vymirjuvač s podporou Ukrajinské kulturní nadace na jednotlivé rezidence a příští rok na jaře je ve spolupráci s House of Europe naplánován mezinárodní projekt výměnných pobytů skladatelů The Rooms: osm hudebníků ze Štýrského Hradce prozkoumá zvuky Elektroměru. Ukrajinští umělci budou zkoumat zvukové systémy na Institutu elektronické hudby a akustiky Univerzity umění ve Štýrském Hradci (Rakousko). Výsledkem výměny by měly být virtuální „místnosti“ s 3D zvukem a obrázky ve formátu 360.

Vymirjuvač: Inženýr

Hlavním rysem inovačního parku je transformace závodu v procesu vytváření Vymirjuvače. Na jedné straně mluvíme o modernizaci továrního vybavení, na druhé straně o vytvoření laboratoří a dalších aktivit, které fungují ve spojení s průmyslovou výrobou a nevytěsňují staré, ale zaplňují prostor novými významy. Nyní je Elektrovymirjuvač také místem, kde se lidé mohou naučit pracovat s různými materiály a realizovat své nápady. Roman říká, že od prvních dnů v závodě tým cítil potenciál pro kreativitu:

— Všem nám teď chybí fyzická manuální práce. Všechno se změnilo na digitální, pracuje se na počítači, a to má velmi silný vliv na to, co se fyzicky vytváří. Ovlivňuje to, jak architekti a designéři navrhují — aniž by chápali, jak se to pak fyzicky ztělesnění. Závod si zachoval výrobu, která stále funguje: jsou tady stále stejné postupy, odborníci a na tomto základě se dá udělat hodně.

Nápad byl realizován v létě 2021 — na Vymirjuvači se konala Škola užitého designu. Šestnáct účastníků pracovalo s různými nástroji: 3D tisk, sítotisk, textilní a pájecí zařízení atd. Účastníci při práci na svých objektech rozebrali zařízení jako kamery a zastaralé tovární výrobky na náhradní díly, studovali kompatibilitu materiálů a jejich reakci během experimentů a naučili se novým technikám navrhování. Účastníci byli lidé s různými zkušenostmi: někdo už má vlastní podnik, někdo má konkrétní požadavek a potřebuje určitou materiální základnu.

Účastníci často přicházeli s nápady a nacházeli pracovní materiál v nezlikvidovaných skladech. Toto je místo, kde je uloženo zařízení zakoupené v sovětských dobách, určené pro hromadnou výrobu, ale nepoužité kvůli prudkému snížení výroby. Dnes je většina těchto položek zastaralá a ve skladech se jen tak válejí. Pro inovační park jsou tyto zdroje ale velice cenné. Roman říká, že na základě principu upcyklace rozebírají obyvatelé nezlikvidované součástky a dělají z nich výzdobu nebo designové doplňky.

— Mnoho účastníků přišlo do Školy užitého designu se svými projekty, ale pak si ve výsledku vzali staré součástky, rezistory, tranzistory a něco z toho vymodelovali, protože je to přesně ten jedinečný zážitek, který si v obchoďáku nekoupíte.

Ulyana, studentka školy, našla prvky ke své stolní lampě právě v nezlikvidované místnosti:

— Dobrá věc vždy vznikne z ničeho. A tato továrna je ukázkou toho, že to, co se vám zdá jako zbytečné, může být cenné. Ve starém skladu najdete všechny druhy věcí, které se budou vyhazovat. Není to ale odpad. Je v tom spoustu lidského času, energie a strávených životů. Když jsem vešla do této místnosti, viděla jsem tam kovové desky. Přišly mi fajn, tak jsem z nich udělala stolní lampy.

Roman Sach říká, že školy mimo jiné musí najít řešení, jak vytvářet zajímavé produkty s dostupným vybavením a materiální základnou:

— Škola je nástrojem pro testování mnoha hypotéz, které jsme si stanovili, a zdrojem poznatků, které absorbujeme pro další práci na revitalizaci závodu jako celku.

Vymirjuvač společně s pracemi účastníků první Školy užitého designu částečně představil své dílny místním, kde od teď může kdokoli vyvíjet svůj projekt. Obrovskou výhodou vynalézání v tomto prostoru je, že závod stále funguje a jsou tu i řemeslníci, se kterými je možné se poradit. Tento projekt byl z poloviny financován programem OSN a Elektrovymirjuvač.

Vita Bazan považuje Výrobní laboratoř za způsob, jak přeskočit některá stádia průmyslové revoluce: od průmyslového ražení až po okamžité zahájení výroby a testování produktů určených pro potřeby spotřebitelů. To vyžaduje fyzický prostor — a inovační park je tím pravým místem:

— Funguje to podobně jako fablabs, takové kolektivní dílny. Tvůrci, výrobci, designéři je budou moci používat a vytvářet si vlastní výrobky a navíc budou mít přístup k obecné výrobě.

Prostor se snaží vytvořit ekosystém, kde bude člověk, který chce vytvořit svůj produkt, moci získat plnou podporu: od logistiky po sklady, management, výrobu, různé technologie až po účetnictví, vysvětluje Roman Sach.

— Usilujeme o vytvoření infrastruktury, kde budou mít různí kreativní inženýři, architekti, designéři a další lidé, kteří chtějí něco vytvořit, příležitost realizovat svůj nápad, vyrobit první testovací dávky, prototypy a svůj nápad hmotně zpracovat.

Pracovní tým Vymirjuvače si je vědom toho, že ne všechny nápady budou mít hodnotu, ale je pro ně důležité, aby účastníci získali zkušenosti a urychlili tak svůj rozvoj. Andrij dodává, že po účasti v dalším programu v rámci inovačního parku získají nové nápady, porozumí některým novým věcem a něco nového se naučí. Za tímto účelem bude v budoucnu v bývalé nástrojárně fungovat vzdělávací nástrojové jádro inovačního parku vybavené pro prezentace, výstavy a vzdělávací akce.

Lidé a továrna: jemná integrace

První věc, která zapůsobila na Andrije Čiburovského, když přišel do Elektrovymirjuvače, byla oddanost zaměstnanců jejich práci v rozsahu tak velkého podniku:

— Poprvé jsem narazil na podnik, který zaměstnává lidi, pro které je to první a stále jediné zaměstnání. Někteří tu jsou 40 nebo dokonce 50 let. Pro ně je tato práce celý život. Chtěl jsem to tedy nějak zmodernizovat, aby se zkušenost určitým způsobem přenesla na nové zaměstnance.

Postoj pracovníků ke změnám nazývá „opatrně zajímavým“. Dělníci zažili těžké časy, kdy mzdy nebyly vypláceny po dobu šesti měsíců nebo vydávány produkcí závodů — takže pro ně je to experiment, do kterého jsou také zapojeni:

— Zajímá je, když například mladé dívky pracují se svářečkou, je to pro ně něco nového. Hned jsou vidět jiskry v očích: páni, pracuji zde 40 let a nikdy jsem nic takového neviděl. A nutno dodat, že jsou velmi nápomocní, vždy podají pomocnou ruku.

Andrij se snaží čerpat z pozitivních rysů staré kultury. Říká, že má pocit, že mu něco chybí, cítí atmosféru té doby. Dodává, že transformace tohoto ducha je obtížná a je to běh na dlouhou trať. Už se to ale děje a účastnici vyjadřují touhu zde něco dělat (například po pobytu ve Škole zde zůstal napořád mediální umělec z Odesy, inženýr Ereh Saw, který se snaží aplikovat zbylé součástky a pracovat s jejich zvukem).

Roman říká, že každý, kdo sem přijde, je „jen vlečen texturami, materiálem, zbytky a starými spotřebiči“. K rezidenci se hlásí mnoho uchazečů, na jedno místo mám 3-5 žádostí. Lidé k nám přicházejí z Charkova, Odesy, Lvova a jsou připraveni zde pracovat v nepříliš pohodlných podmínkách, protože pro ně je hlavní mít vhodné prostředí pro tvorbu. Zejména možnost komunikovat se zaměstnanci závodu, kteří jsou obeznámeni s designem, materiály, způsoby zpracování a především se podíleli na výrobě hudebních nástrojů, dodává Vita:

— V projekční kanceláři jsou mladí pracovníci, kteří se zajímají o hudbu a připojili se k našim aktivitám. Jeden z nich měl dokonce přednášku o syntezátorech. Existují zde snahy o integraci.

Jedním z úspěšných příkladů spolupráce mezi obyvateli a zaměstnanci závodu je dílna sítotisku. Valentyna Kozliuk, zástupkyně ředitele pro montáž Elektrovymirjuvače, z Výrobní laboratoře dohlíží na tuto sekci, pomáhá účastníkům s nastavením zařízení a výrobních procesů, radí, jak zlepšit výrobky. Říká, že mladí lidé se často přicházejí podívat, jak továrna funguje. Vita věří, že díky takové interakci se prostor stává otevřenějším:

— Toto je evoluce procesu: nejprve jedna událost, pak další, pak tam byl zbořen plot a už je to tady otevřené a už to funguje jako městský park. To je lepší, než když to leží ladem. Zdá se mi, že tím, že všechny tyto nástroje dostávají druhý život, ožívá i spousta příběhů.

Například tým Vymirjuvače má vlastní kódová jména pro tovární místa: „Grot“, „Altán“, „Bazén“. Když řeknou, že budou mít koncert v „Bazénu“, továrna upřesní, že to není bazén, ale bývalá kašna, a vypráví o tom své příběhy, Vita k tomu dodává:

— Tady se nám říká „astronauti“. Jednou se nám stala vtipná věc. Jedna zaměstnankyně omylem promluvila s ředitelem do reproduktoru. Říká: „Musíme dát Vitu někam do místnosti,“ a ona mu řekne: „Ach, do jedné k těm kosmonautům?“ Takže jsem Vita kosmonautka a máme celý tým „kosmonautů“.

Pokud jde o obyvatele Žytomyru, pro mnoho místních je revitalizace závodu příležitostí dostat se za hradby, které byly dříve otevřeny pouze pro ty s propustkou. Když tým Vymirjuvače organizoval v roce 2020 Dny otevřených dveří, Vita řekla, že je navštívili různí lidé: zájemci o prohlídku režimního zařízení i spotřebitelé kulturního obsahu, „bohémská smetanka“. V červnu 2021 mohli obyvatelé Žytomyru v inovačním parku sledovat filmy Ukrajinské nové vlny centra Dovženko:

— Na první promítání filmu k nám přišlo asi třicet lidí. Bylo to skvělé publikum, protože tam byla další hodina nebo hodina a půl diskuse s režiséry. Po takových událostech lidi touží.

Mezi místní mládeží je mnoho dobrovolníků, kteří Vymirjuvači pomáhají, například při vytváření workshopu o sítotisku. Někteří obyvatelé Žytomyru jsou zvědaví, co bude dál a někteří se dokonce dohodnou na pronájmu dílny. Samozřejmě, že se ale najdou i odpůrci změn. Aby město dostalo nový obsah, inovativní tým jednou uspořádal „intervenci“ experimentální hudby na hlavní ulici a došlo tam ke konfliktu (prý, „Vaší hudbě nerozumíme, vytáhneme vám to ze zástrčky“) . Lidé, říká vedoucí závodu, si moc neuvědomují, co se v závodě děje, a nechce, aby se to dostalo do médií:

— Chceme ukázat skutečné výsledky, abychom měli, co říct. Jakmile se tyto výsledky stanou skutečností, postupně tyto informace poskytneme.

Vymirjuvač: Revitalizace Žytomyru

Žytomyr byl kdysi mocným technickým centrem. Byly zde velké podniky, včetně Chimvolokno, Lenokombinat, Verstatuniversalmaš, Promavtomatika, Avtozapčastyna. Dnes tam jsou sídliště, nákupní centra, parkoviště, sklady nebo jen zříceniny. Přestože si Elektrovymirjuvač zachoval část své výroby, přišel o lví podíl na zisku. Počet jejích zaměstnanců se snížil na 300 lidí (kdysi závod zaměstnával více než 6 tisíc lidí).

V Žytomyru studuje asi 28 000 studentů, což je téměř desetina obyvatel města. Navzdory nízkým životním nákladům, logistické jednoduchosti a výhodám čistšího životního prostředí (v porovnání s Kyjevem) zůstává město podle Andrije Čiburovského „inkubátorem“ zdrojů pro hlavní město:

— Jakmile se zde objeví někdo více či méně aktivní, progresivní, Kyjev, jako velký vysavač, tyto lidí odsaje ze Žytomyru.

Dodává, že z města se může stát obchodní centrum poblíž Kyjeva (vzdálenost mezi nimi je 140 kilometrů). Aby si však Žytomyr udržel progresivní obyvatele, potřebuje inovativní řešení — Vymirjuvač je jedním z nich. Inovační park má navíc výhodnou polohu: v docházkové vzdálenosti od nové obchodní čtvrti na Kyjevské ulici, administrativních budov, kulturních institucí, restaurací, obchodů a hotelů.

Koncept vytvoření inovačního parku počítá s tím, že zde bude centrum pro rozvoj vzdělávání, místo konání akcí, výzkumné oddělení, pracovní prostory, zelené plochy, hotel a kavárna. Díky událostem Vymirjuvače, jako jsou rezidence, Andriy věří, že lidé z jiných měst budou sdílet zkušenosti, někdo se sem přestěhuje — a tím dojde k obnově města, rozšíří se jeho intelektuální složka.

Za tímto účelem tým studuje směry, se kterými plánuje pracovat. Roman říká, že převezmou osvědčené postupy, budou je interpretovat, přizpůsobovat místním podmínkám a hledat partnery. Jedna věc je odjet za prací někam jinam, ale pro něj je zajímavější dělat něco doma a občas sbírat zkušenosti někde jinde:

— Díky práci se Žytomyrem objevujeme celý svět. Když jsem začal pracovat na projektu a povídali jsme si o experimentu, začal jsem hledat, co by se tak dalo vytvořit. Navštívil jsem vědecké centrum Copernicus v Polsku a objevil jsem směr interaktivních instalací. Nyní děláme hudební téma a plánujeme jet do Rakouska hledat inspiraci.

Revitalizace závodu Elektrovymirjuvač — to je výstavba nového společensky významného prostoru s přihlédnutím k dostupné kapacitě, možnostem k naplnění intelektuálních, průmyslových potřeb místních, Ukrajinců z jiných obcí a cizinců. Tým Vymirjuvače se snaží co nejvíce zachovat všechno, co zde má nějakou hodnotu, doplnit to něčím moderním, co tuto hodnotu posílí, a proměnit ji, přehodnotit ji na něco nového:

— Není to jednoduché udělat nejen rychlý a suchý vývoj, kdy ten prostor uklidíte a naplníte novými komerčními podniky, ale něco, co má historickou váhu a určitou trvanlivost. To je ten základ, poté se na to dá navázat hudební, vzdělávací, tvůrčí a produkční témata.

Tým používá tento přístup: pokud můžete něco zachránit, tak to musíte udělat; pokud je třeba něco předělat, tak to předěláte. Pro Andrije, manažera závodu, je to také způsob, jak vybudovat sociální podnik:

— Existují jednoduché standardní postupy, co dělat s nemovitostmi v centru města, a dnes přichází řada návrhů, které by poskytly finanční jistotu na celý život. Ale pravděpodobně nějaké zkušenosti a vize, porozumění procesům stanoví vyšší cíle pro vytvoření něčeho, co nikdo nevytvořil.