Arabatská kosa – přeměna na čáře

Syvash – je jedním ze čtyř vodních zdrojů na světě, který dává přírodní karotin. Kromě Syvashe se karotin nachází také v Mrtvém moři mezi Izraelem a Jordánském, v zátoce Kara-Bogaz-Gol v Turecku a ve Velkém Solném jezeře v USA. Na Arabatské kose je velké množství minerálních vod, solánky a léčebného bahna. Název kosy, dle jedné verze, pochází od arabského slova “rabat”, což označuje vojenskou hlídku. Zajímavé také je to, že právě zde, na konci kosy kdysi byla vojenská hlídka na obranu Krymu od Zaporožských Kozáku, kteří chodili k Tatarům pro koně.

Dnes se z Arabatské kosy stalo místo na čáře znovu. Asfaltová cesta končí mezi sousedícími vesnicemi Šťastné a Strilkove. A v Strilkove už asfalt není.

Nyní jako místo pro dovolenou v Strilkove jsou penziony a kempy, který tu jsou ještě z dob SSSR. Staví se tu ale také nový. V roce 2014, v začátcích vojenské agrese na Východě Ukrajiny a v Krymu, i přes strach, že se konflikt přesune dál, se zde objevila první eko-statek s názvem “Ahrus Azov” (Angrešt Azov). Zajeli jsme sem při expedici po Přiazoví a sešli se s majitelkou Oxanou Chornobryvcevou z Kyjeva.

Eko-Statek

Oxana koupila a přestavěla vesnický dům, postavený v roce 1964. Místo klasického domu s “letní kuchyní” tu je nyní 9 pokojů pro hosty, domácí jídelna, terasa. Je zde také zahrada, slepičárna a vinohrad.

Angrešt zatím není vysázen. Ale jak říká Oxana, tak název obdržel statek právě kvůli její lásce k této plodině. Na zahradě roste trocha zeleniny. Vinohrad tu zůstal ještě od dřívějších majitelů. Jeho plody jsou více technické, dobré pro výrobu domácího vína:

— Nikdy předtím jsem to nedělala, ale chceme to zkusit. Třeba toho nebude moc a nebude to ani dobré, ale zkušenost je dobrá a zaručena – říká Oxana.

Plocha statku je malá a jen pro pár lidí. Ale to, aby zde bylo mnoho lidí, to ani nikdo nechce. Majitele se snaží vytvořit klidnou atmosféru, kde se mohou věnovat všem.

— Líbí se mi, když se hosté mezi sebou rychle seznamují a potom spolu jedou na exkurze, k moři. Děti si tu spolu hrají a hledají společnou zábavu.

Statek budovali z přírodních materiálu. Oxana říká, že to šlo postavit i levněji, i rychleji, ale chtěli to dělat “duševně”. Budovy jsou z místního a Krymského vápence, zdobené vápnem. Na střechu se použilo smrkové šindle. Nábytek je dřevěný.

Také je zde vidět majitelčina láska k bíle barvě. Je ji zde dost. Pro Oxanu to je barva bílé stránky, na kterou můžete něco napsat nebo namalovat, dle nálady. Také se spojuje s čistotou, svěžestí a vesnickým klidem:

— Pamatuji si, jak jsem v dětství ráda jezdila ke své babičce, do Žitomyrské oblasti. Byl to tradiční Ukrajinský dům, bílá hlína s modrými okny a dveřmi, a střecha ze slámy. Jakoby úplně obyčejné místo, ale doopravdy odpočinout jsem si dokázala jen tam. Bylo to místo klidu, kde se zastavuje vše.

Takovou atmosféru se snaží Oxana vytvořit i na svém statku.

Občas se zde pořádají workshopy: hrnčířství, pletení ze slámy a jiné. Společnost není moc velká, ale právě v takové společnosti pár lidí, jak říkají organizátoři, se dělají nejlepší věci.

Maximálně zaujmout lidi chtějí majitele ne jen kvůli penězům, ale snaží se takto rozvíjet celý region, celou kosu, aby se zbavit “sezóny” a aby lidé jezdili na kosu kdy se jim zachce, ne jen během sezóny.

— V létě když se vrátíte z moře, tak už většinou není čas na další aktivity. A tak k nám jezdí během celého roku, na svátky, nebo na víkend: do horkých pramenu, na lov, zarybařit si. Je třeba lidem nabízet zajímavé aktivity, a tyto workshopy jsou jako výstavy v muzeu, hudební večery. Zapojujeme sem místní lidi – a tak si mohou přivydělat, poptávka na jejích talent roste, a hosté se nenudí.

Hosté “Angreštu”, pokud chtějí tak se mohou věnovat i agroturismu. Děti zde sbírají vajíčka, a někteří dospělí nám opečovávají vinohrad nebo zalévají zahradu. Ale moc velká poptávka na to není, říká Oxana. Lidé sem jezdi unavení z města, a zde velkou část času zabírá moře.

Oxana

Oxana žije s mužem v Kyjevě, kde mají hlavní podnikáni – CallCentrum. Ale posledním časem majitelka víc a víc času tráví v Strilkove, a dle možnosti ji zde pomáhají tři synové. Tak většinou do práce na statku zapojují své blízké a přátele, ale také místní:

— Když se mě ptají na pracovníky, tak to slovo ani nemohu použít, protože všichni tady jsou pomocníci.

Nápad vzala rodina ze svých cest a cestování. Když byli v Itálii, Chorvatsku, Portugalsku a Španělsku, Oxana se ráda zastavuje na podobných statcích. Myslí si, že právě takový odpočinek je nejlepší pro ty, kdo žije ve velkém městě. Ticho, pohoda, klid a kolem příroda.

Pro majitelku se statek změnil z hobby na hlavní aktivitu

— Říkají, že pokud najdeš aktivitu, které se ti opravdu líbí, tak nebudeš muset nikdy pracovat. Těžko se pracuje bez toho aby se ti to líbilo.

Dříve Oxana pracovala v oblasti PR, jezdila na služební cesty po celé Ukrajině. Poprvé byla na Arabatské kose mnoho let zpátky, ale tehdy nenašla komfortní místo pro život. Při druhé cestě s rodinou už našla místo, kam se dá vracet si odpočinout:

— Je to typický dům pro tento region. Na konci 50. let, začátkem 60., když se tu začali objevovat kolchozy, tak zde bylo mnoho přistěhovalců. Přijížděli sem mladý specialisté s rodinami. To bylo hlavní obyvatelstvo tehdy.

Minulý majitele, pár z Volyně, obdrželi tento dům hned po svatbě:

— Tehdy dům ještě nebyl dostavěný. Muž bývalé majitelky byl opravdu šikovný. Vše dělal na svou čest tak, aby to vydrželo mnoho let.

— Víte, první dojem z domu Vám dá vědět, zda se k Vám dům hodí, nebo ne. Když jsem poprvé vešla do dvora, tak jsem si uvědomila že se sem vrátím, že to bude mým rodným místem.

Ze začátku, jak říká Oxana, místní nebyli moc nadšení z její plánu. Asi nevěděli, co čekat a zda někdo nenaruší jejích klid. Nevěděli jakými budou nový sousede. Ale nyní jsou se všemi místními přátele:

— Mnoho lidí mi pomáhá svými zkušenostmi a radami. Jsem ráda, že mám takové sousedy, s kterými je příjemné se ráno i pozdravit. Protože v tomto regionu nemám vůbec žádné kořeny: ani známý, ani rodiče, ani spolužáky.

2014. Start a vojenské hlídky

Paralelně s výstavbou statku v roce 2014 na kosu zaváželi velké množství vojenské techniky a stavěli vojenské hlídky. Ze Strilkove do Krymu vede přímá cesta. Navíc, na jih z vesnice jsou velká ložiska plynu. Oxana si vzpomíná, že když člověk zažívá takové hrozné události, tak je odmítá přijímat jako reálnost:

— Musela jsem se začít zabývat prací, nějak se od toho odpoutat. Chtěla jsem zůstat ve stavu, kdy se musíte v takových situacích rozhodovat správně.

– Stavět si svůj dům, si myslím já, je jedna z nejúžasnějších věcí v životě. Mnoho lidí se mě ptalo, proč odsud neuteču, místo toho abych stavěla. Ale já jsem se nebála. V takových událostech se řídím pocity. Jak se říká – srdce tě nezklame.

Bylo zajímavé koukat na reakce děti tehdy. Když se ve vesnici objevilo mnoho vojáku a vojenské techniky, tak v novinách psali samé hrozné věci a děti byli i nadále šťastní. S radostí vítali Ukrajinské vojáky, techniku a cítili se v bezpečí.

— Snažila jsem se vidět jen to. Opravdu. Tehdy ještě nebyl vytvořen takový postoj k Ukrajinské armádě jako nyní. A tehdy to byl okamžik, kdy se ukázalo, kdo je kdo.

Vesnický turismus jako způsob obživy

Podobné statky jako je “Ahrus Azov” Oxana na Arabatské kose neviděla. Unikátním svůj projekt vidí v tom, že se snaží zachovat pozitivní obraz Ukrajinské vesnice.

— Je mi líto, když na nás koukají skrz prsty. Když jsme u vchodu napsali “Statek vesnického turismu”, tak nás dokonce i litovali. Říkali něco jako “Kdo k Vám vůbec přijede, když máte takový název?” To kdyby jste měli napsáno “Lux” nebo “VIP”. Můj cíl je objednat lidi, kteří věří ve vesnici, v jeho životaschopnost. V to, že vesničané si dokážou sami obstarat potřebné zdroje, najít si práci, zvyšovat svůj standart a úroveň života, bez pomoci někoho dalšího.

Vesnický turismus má velký potenciál, jak říká Oxana. Zaprvé, většina vesnického obyvatelstva je nezaměstnaná. Lidé jsou většinu roku na pracáku, mají minimální výplatu od státu. Ale to je cesta nikam, protože prosperující člověk se rovná prosperující stát.

— Hlavním následkem je to, že asi 70% populace nikdy nebyla za hranicí svých krajů, a to už nemluvím o zahraničí. Pro porovnání tu máme průzkum od “Objev Evropu” v roce 2017: za poslední dva roky navštívil EU každý desátý dospělý Ukrajinec. Na západě Ukrajiny při porovnání s některým z dalších regionu, tak je minimálně 3x víc lidí, kteří navštívili EU za poslední dva roky – 19% na západě, 7% v centrální Ukrajině, 5% z jihu a pouze 2% z východu země. Takže následky SSSR se stále pociťují.

Vesnický turismus rozvíjí nové způsoby dodatečného příjmu, a možná i hlavního příjmu. Takový způsob podnikání je velmi populární ve světě. V Ukrajině se to ale pouze začíná rozvíjet:

— Je to nedoceněný potenciál. Není to “hustý”. Prostě statek se u nás ještě stále nepovažuje za něco “hustého”.

Pro rozjed takového podnikání nepotřebujete vždy moc peněz. Můžete využít již existující zdroje. Zaměstnaní vesničané krmí sami sebe a také naplňují vesnický rozpočet. Tak se postupně rozvíjí infrastruktura, snižuje se napěti v komunitě.

Ale jen nabízet jednolůžkový pokoj dnes není dostačující. Musíte nabízet větší množství služeb. Bude větší konkurence a lidé už nebudou stavět dům jen tak někde, ale budou se snažit stavět tam, kde je to zajímavější, chutnější, klidnější, hezčí.

Naléhavý je vývoj oblasti služeb, je potřeba lidi učit o této sféře. Oxana říká, že nic takového se v regionu neděje, i když pozitivní příklady z jiných regionu Ukrajiny jsou.

V roce 2016 Oxana organizovala seminář o vesnickém turismu v Henicheskem rajónu. Pozvali sem majitele statku aby si navzájem pověděli o svých zkušenostech a také právníka, který mluvil o Ukrajinských zákonech v tomto směru. Oxana chce udělat tento seminář každoročním.

Značka Arabatky a Američan v Strilkove

Statek a seminář nejsou jediné iniciativy Oxany. V létě roku 2016 ohlásila soutěž na vytvoření značky Arabatské kosy – loga a sloganu. Tyto elementy jsou součástí každé úspěšné značky. Tím spíše, turistické. Arabatska kosa do té doby neměla nic podobného. Podle výsledku soutěže je vytvořen brand-book. S logem-ukazatelem nyní připravují prodej místních suvenýru, vyráběných na kose.