Dnipro. Nové centrum kultury

Kvůli raketovému průmyslu, který byl v Dnipru dominantním, bylo město až do konce sovětské éry částečně zavřené. Kulturní centrum je jakýmsi ztělesněním Dnipra: stejně jako město byla tato budova po dlouhou dobu uzavřena, ale neztratila svou historickou cenu. Nyní je na čase ji přehodnotit. Organizátoři jí dávají nové současné významy a otevírají tak kulturní centrum a celé město světu.

V dnešní době existuje v Dnipro Centru pro současnou kulturu (Dnipro Center for Contemporary Culture, DCCC) několik rezidentů: veřejná organizace Kultura Medialna, galerie Artsvit, umělecká dílna Ksi Prostir, pobočka veřejné francouzské organizace Alliance Française a České centrum. Zakladatelé neustále hledají volnomyšlenkáře s podobnými hodnotami, aby společně pracovali na rozvoji kulturního života města.

Znovuotevření Dnipra

Ve druhé polovině XX. století bylo Dnipro odděleno od vnějšího světa. Prioritou města byl raketový průmysl a víra ve vesmírnou budoucnost, jejíž součástí turismus nebyl. V padesátých letech začaly vznikat podniky těžkého průmyslu: Jižní strojírenský závod (Pivdenmaš) — hlavní středisko raketového průmyslu, konstrukční kancelář Pivdenne, Prydniprovská tepelná elektrárna a později Továrna na těžké hydraulické lisy a závod na výrobu pneumatik. Město se rozvíjelo průmyslovým směrem, vypráví Kateryna Rusetska, spoluzakladatelka DCCC a Kultura Medialna.

— Mentalita uzavřeného města je zde stále cítit. Specifická mentální kupole se zachovala nad městem a všechny kulturní organizace a kulturní činitele se snaží pracovat s tímto dědectvím stejně jako se sovětským dědictvím obecně.

Kolem továren byly postaveny ulice a celé okresy. Nyní některé z těchto závodů nefungují a spousta budov je prázdných. Podle organizátorů Centra pro současnou kulturu by tato místa mohla být hlavním potenciálem města pro rozvoj kreativního průmyslu a iniciovat tak přeměnu na galerie, výstavní haly nebo kulturní platformy.

Tým Centra říká, že v kulturním životě Dnipra existuje určitý fenomén: milionové město má poměrně málo iniciativ, které mají zkušenosti s pořádáním kulturních nebo uměleckých akcí. Nevidíme v tom však žádné problémy, říká Andrij Palaš. Tyto podmínky naopak pomáhají propojit tvůrčí komunitu.

Na Ukrajině existuje již řada příkladů, kdy jsou moderní kulturní instituce vytvářeny na půdě starých nebo opuštěných budov. Například v Chersonu se v prostorách strojírenské továrny otevřelo centrum kreativního průmyslu Urban CAD. V roce 2020 bylo ve lvovské architektonické památce, která byla také dlouho opomíjená, otevřeno Městské umělecké centrum. Mezi příkladné revitalizační projekty patří i Promprylad.Renovatsiya v Ivano-Frankivsku — inovativní prostor umístěný v staré továrně.

Začátky DCCC

V roce 2015 se Andrij Palaš společně s podobně smýšlejícími lidmi rozhodl, že město potřebuje nový prostor k realizaci kulturního potenciálu Dnipra. V té době již Kultura Medialna dva roky po sobě organizovala festival Konstrukce. Jedná se o mezinárodní festival audiovizuálního umění a nových médií v městském prostoru, který existuje od roku 2014. Témata představení a performancí se točila kolem postindustrialismu a postsovětské reality.

— Prostřednictvím moderních formátů se snažíme přehodnotit tyto staré budovy, nebo na ně alespoň upozornit, aby v nich vznikl nový život

Myšlenka předělání starých budov vždy provázela činnosti organizace. Totéž platí pro Konstrukci — akce se odehrávaly na různých místech Dnipra: ve filharmonii, akváriu, botanické zahradě, na nádraží… Organizátoři tak informují občany o historii Dnipra prostřednictvím budov, které odrážejí zvláštnosti městského života v různých dobách. Nové formáty akcí jim vdechují nový život a delají je znovu relevantními a potřebnými.

V roce 2015 když vypukla válka na východní Ukrajině, byly zajaty Doněck a Luhansk a byly vytvořeny samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky. Tyto události a také revoluce důstojnosti, která se odehrála předtím, vedly ke propojení kulturní komunity Dnipra s velmi praktickým účelem — zabránit ve městě vývoji podobného scénáře.

— Spolu s Lucií Řehoříkovou z Českého centra na Ukrajině jsme o tématu neustále diskutovali. Hlavně o tom, že v Dnipru, je nutné vybudovat donbaskou kulturní základnu pro lidi, které odtamtud přichází.

Inspirováni úspěchem festivalu se organizátoři rozhodli rozvíjet kulturní život Dnipra ve větším měřítku. Vznikla potřeba založení platformy, která by sjednotila různé kulturní iniciativy pod jednou střechou, říká Kateryna Rusetska.

— Asi před čtyřmi lety jsme měli první neúspěšné pokusy, celkem byly čtyři nebo pět. Navštěvovali jsme různá místa, vyhledávali nové lokality a někdy se nám dokonce podařilo podepsat smlouvy o spolupráci v některých budovách. A jindy tam byly jen uklízečky, které nás vyprovodily pryč.

Od 90. let patřily téměř všechny nemovitosti v Dnipru soukromým vlastníkům, které je využívali ke svým napůloligarchickým cílům. Při jednání ohledně budovy Centra se organizátoři často potýkali s realitou města, které stále žije podle zaostalých pravidel, říká Andrij Palaš.

— Toto je součást nebo dokonce i výsledek našich dějin. Nikdy to nedokážeme zcela vymazat a ani to není potřeba. Stačí dát věcem nový význam.

V roce 2016 jsme pro centrum začali aktivně hledat prostory. První pokus selhal kvůli nečinnosti vlády. Organizátoři tenkrát koketovali s myšlenkou vytvoření evropského centra, jehož aktivity by byly doprovázeny spoluprací se zahraničními partnery a jejich podporou. Podmínkou od investorů byla kooperace s obcemi nebo místními komunitami, které by mohly nabídnout Centru prostory k pronájmu na 50 let.

— Dokonce jsme již měli podepsané smlouvy s evropskými partnery. Přijeli sem zástupci z Bruselu a dvakrát jsme domluvili schůzku s magistrátem. Žádný z představitelů města však na schůzku nikdy nepřišel.

Z tohoto důvodu organizace přišla o možnost získat grant ve výši jednoho milionu eur.

Pokusy o jednání se soukromými vlastníky byly neúspěšné také. Například se nepovedlo získat jedno z pater v prostorách textilky. Třetí lokalitou mohla být část budovy filharmonie, v níž Kultura Medialna pořádala kulturní akce. Týmu se prostor opravdu líbil a navíc odpovídal všem jejich potřebám.

— Dokonce se nám podařilo zorganizovat setkání s guvernérem, který nám řekl: „Slyšeli jsme, že máte milion eur. Jestli nám opravíte budovu filharmonie za dvacet milionů hřiven, mohli byste pak využívat prostory zdarma.“

Po mnoha neúspěšných pokusech začal tým uvažovat o odjezdu z Dnipra. Posledním pokusem bylo vytvoření zkušební verze kulturního prostoru z toho, co bylo k mání, tak aby celý projekt byl nezávislý na investičních fondech a veřejných službách. V létě 2017 vznikla Scéna. Jedná se o crowdsourcing (rozdělení některých funkcí v projektu na neomezený počet dobrovolníků — pozn. red.) A crowdfundingový projekt, který vznikl v opuštěné části Ševčenkova parku, kde dříve býval amfiteátr.

Plánování a výstavbě pomáhalo kolem 500 lidí včetně architektů a urbanistů ze zahraničí. Vytvořili tedy dočasný prostor z překližky a dřevotřísky, kde bylo možné pořádat přednášky, promítat filmy, dělat workshopy a nebo jen tak odpočívat.

Hlavním rysem Scény byla přístupnost pro všechny zájemce. Prostor měl koordinátora, který vytvořil harmonogram akcí, a osobu odpovědnou za technickou podporu. Někdy mohla být akce odmítnuta, pokud nebyl schválen formát, což se jednou stalo v případě promítání ruského filmu.

— Tato stavba v parku byla postavena na základě studie, kterou jsme ve městě provedli. Oslovovali jsme různé lidi napříč společností, kteří bydlí poblíž parku — co jim zde chybí, jakou strukturu vidí a jaké funkce by měla plnit? Postavili jsme tedy prostor, který si lidé opravdu přáli.

Úspěch Scény pomohl týmu Kultura Medialna prosadit se na Ukrajině a na světové scéně. Myšlenka revitalizace opuštěných prostor vzbudila zájem o ukrajinské zkušenosti v zahraničí a projekt získal zvláštní uznání Evropské ceny za městské veřejné prostory v roce 2018 v Barceloně. Projekt figuroval v první pětce. Zaujal podobně jako důl Zolferain v německém Essenu nebo hlavní náměstí v albánské Tiraně. Scéna byla také nominována na cenu Evropské unie Mies van der Rohe v oblasti moderní architektury. Přičemž bylo na stavbu Scény vynaloženo asi 200 000 hřiven (cca 160 000 Kč — pozn. př.). Pro srovnání, důl Zolferine má roční rozpočet 10 milionů eur. Scéna byla vyrobena z provizorních materiálů, takže ji po chvíli bylo nutné rozebrat.

Evropská média začala hovořit o tomto veřejném prostoru. Kateryna Rusetska vysvětluje, že to ovlivnilo způsob vnímání jejich organizace. Jak se ukázalo, existuje vážná poptávka a touha lidí po vytvoření ve městě kulturních středisek. Majitelé budovy, kde se Centrum později usadilo, nabídli organizaci Kultura Medialna vhodné prostory. To přimělo tým zůstat na Ukrajině a vytvářet nové město pro sebe a obyvatele.

— Úspěch projektu Scena skutečně ukázal, že jsme tým, který se podobným výzvám nebrání. Že jsme tým, který může spojovat lidi kolem sebe, poznávat je a tak vytvářet komunitu.

Zachování a přehodnocení správy zemstva

Budova, ve které se dnes nachází Centrum kultury v Dnipru, je bývalým Katerynoslavském zemstvem. Byl to způsob uspořádání podobný současným regionálním radám (obdoba českých krajů — pozn. př.). Prostory na adrese Krutohirnyj uzviz 21A v centru Dnipra mají historickou hodnotu a nyní jim tým DCCC vdechuje nový život. Dům je architektonickou památkou regionálního významu a skládá se ze tří částí.

Tehdy zde byla soukromá rezidence a je nejstarší — z roku 1852, říká Andrij Palaš. Později byla prodána městu a stalo se s ní Katerynoslavské zemstvo. V té době byly dokončeny další dvě budovy —- první v roce 1902 a druhá v letech 1904 až1907. S příchodem bolševiků v roce 1917 bylo zemstvo zabráno a v roce 1925
zde bylo zřízeno velitelství Rudé armády.

— Podíváte-li se na fasádu z jedné strany, — je stále červená. To je barva Rudé armády. Ze strany Uspenského náměstí je fasáda ale bílá, protože je to původní barva zemstva.

V době vyhlášení nezávislosti Ukrajiny se budova stala majetkem ministerstva obrany, které ji prodalo soukromníkovi. Od té doby byla budova po dobu 20 let až do roku 2018 opuštěna. Na jejím místě se plánovala stavba výškové budovy, později nákupní centrum a ústav pro židovské dívky.

Bývalá správa zemstva byla předána Centru v roce 2018. Budova v té době byla bez oken, střecha prosakovala, chyběla voda i ventilace. Po dvou letech rekonstrukce, se podařilo opravit vše potřebné.

— Protože jsme již dříve pracovali s různými opuštěnými budovami, práce s tímto prostorem pro nás nebyla výzvou. Bylo to obyčejné místo, kde se dá hned druhý den něco pořádat. My jsme hned další rok uspořádali festival Konstrukce.

Andrij Palaš vysvětluje, že opravy byly možné díky loajalitě charitativní nadace Centrum pro židovské vzdělávání, která objekt vlastnila. Dohoda byla, že veřejná organizace Kultura Medialna si budovu pronajme na pět let za symbolickou jednu hřivnu ročně. Renovace se prováděla na náklady nadace a středisko získávalo finanční prostředky na kulturní projekty: výstavy, festivaly atd.

— Protože naše organizace má velmi dobrou historii získávání grantů, nebyl to pro nás problém. Tato lokace nám jen pomohla najít další finanční prostředky na kulturní akce. Proto jsme zde začali organizovat projekty s našimi partnery dalšími rezidenty centra.

V tomto prostoru se organizátorům v roce 2019 podařilo uspořádat mezinárodní rezidenci a konala se zde také část Dnipro GogolFestu 2020. Konala se zde také velká výstava s British Council, která vznikla ve spolupráci s galerií Artsvit. V roce 2021 se podařilo uspořádat velký festival „House of Europe Festival“.

Jedná se o mezinárodní festival podnikatelů a kreativního průmyslu, který se každoročně koná v různých velkých městech na Ukrajině. Festival zve evropské a domácí odborníky, pořádá přednášky, filmové projekce a koncerty, hovoří o urbanismu, architektuře a představuje různé startupy. Festival byl vyvrcholením dočasného hubu House of Europe,fungovall v Dnipru během března a dubna 2021.

Dvě budovy Centra jsou postaveny ve stylu eklekticismu a jeden ve stylu tzv. mikulášova empíru. V domě se zachovalo několik autentických detailů: mramorové schody a kovové zábradlí, výzdoba haly s atlasy ve druhém patře, štuk ve velké hale a přilehlé místnosti. Většina sálů byla ponechána v původní podobě. Obnoveny jsou pouze místnosti a objekty historické hodnoty.

Například dveře jsou zde staré asi 100 let. Chtějí je také obnovit a současně vytvořit moderní tepelnou oponu (přečtěte si také o restaurování dveří v Ivano-Frankivsku). Andrij Palaš vysvětluje, že budova se řídí „politikou nezasahování“:

— Na Ukrajině se při obnově budov často vytváří kopie. Ale my máme jiný koncept — snažíme se zachovat všechno, co je jen možné, a zanechat autentický vzhled.

Při navrhování plánů Centra pro současnou kulturu byl kladen důraz na funkčnost. Všechny prostory jsou navrženy tak, aby je bylo možné podle potřeby snadno měnit. Výstavní sál se může snadno změnit na přednáškový, workshopový nebo na promítací.

Andrij říká, že v přízemí Centra je galerie současného umění „Artsvit“, která funguje od začátku června 2021. Kromě toho existují plány na vytvoření knihovny, knihkupectví a malé kavárny. Ve druhém patře jsou výstavní prostory celého kulturního centra. Budou zde také přednášky. Jeden z prostorů — Modrý sál — bude hlavním prostorem pro akce celého Centra. Jedná se o místnost se zvláštním vzhledem, který kombinuje barokní a eklektický styl.

Kulturní centrum. Rezidenti

Celý prostor je obrovský, téměř 2800 m², k tomu patří ještě garáže a dvůr. Dříve zde byli jen zakladatelé týmu Kultura Medialna, nicméně dnes má centrum několik stálých rezidentů.

— Uvědomili jsme si, že sami nebudeme schopni prostor naplnit a oživit tak velkou budovu, a tak jsme se rozhodli vytvořit kreativní místo a shromáždit podobně smýšlející lidi, kteří se zde také mohou rozvíjet.

Kultura Medialna nejprve vyhodnotila zkušenosti budoucích rezidentů a předchozích projektů. Například Artsvit a Ksi Prostir jsou organizace, které působí v Dnipru více jak pět let a mají podobné hodnoty i obsah. Alliance Française a České centrum doplňují kulturní centrum o mezinárodní vazby a pomáhají s integrací do evropského kulturního prostoru.

Kultura Medialna

Kultura Medialna je organizace, která existuje od roku 2013 a sdružuje kulturní manažery, kurátory a aktivisty. Starají se o audiovizuální současné umění a nová média, pořádají mezinárodní a meziregionální rezidence, výstavy, festivaly. Tato iniciativa vznikla díky nadšení přátel a jejich nespokojenosti s kulturní situací ve městě.

— Uvědomili jsme si, že v tak velkém městě chybí experimentální projekty a debata o moderní kultuře. Proto jsme se na prahu revolučních událostí na Ukrajině museli rozhodnout: buď opustit Dnipro, nebo se zde pokusit něco změnit. A dali jsme přednost druhé volbě.

Ředitel Andrij Palaš vypráví o zkušenostech z expedičního výzkumu starých kulturních institucí. Ukrajina má postsovětské dědictv í— konzervativní domy umění a kulturu, kde se nyní téměř nic neděje. Andrij a jeho přátelé se rozhodli tyto budovy v Dnipru a v okolí zkoumat.

— Někdy jsme byli vřele přijati s bochníkem chleba a domácím vínem, říkali nám, jak všechno funguje skvěle, protože si myslel,i že jsme zástupci ministerstva kultury a přišli jsme k nim na kontrolu.

Později se na základě výsledků expedice konala výstava současného umění v Literárním muzeu Dnipra (přečtěte si také o Litmuseu v Charkově). Tým plánuje pokračovat ve výzkumu po celé Ukrajině, protože fenomén těchto institucí úzce souvisí s myšlenkou revitalizace městských prostorů.

Dnes spolu s dalšími obyvateli dohlíží Kultura Medialna na kulturní akce ve městě. Kateryna Rusetska říká, že spolu se změnou činností organizace se změnilo také vnímání Dnipra.

— Kultura Medialna stojí na avantgardním kontextu a myšlenkách. Události v zemi však zcela změnily směr našich aktivit. Nyní se zaměřujeme na vzdělávací projekty, začali jsme mluvit a přemýšlet více sociálně a kriticky. Město pro nás není jen platformou pro akce, ale také platformou pro rozvoj občanské společnosti.

Ksi Prostir

Dalším rezidentem Centra je Ksi Prostir. Jedná se o laboratoř pro mládež, která pořádá setkání pro začínající umělce, výstavy, koncerty a poskytuje neformální vzdělávání. Kurátoři a zakladatelé Nadija Koval a Iva Najdenko vědí ze své vlastní zkušenosti, jak důležité je pomoci mladým umělcům.

— Ksi Prostir je takovým interdisciplinárním kulturním centrem. Máme obrovskou chuť pomáhat mladým, zejména místním umělcům, aby se zde mohli rozvíjet. Za tímto účelem vytváříme takový otevřený workshop ve formátu „makerspace“. Můžete k nám přijít a pracovat na svých uměleckých projektech.

Jako nezávislá iniciativa existuje Ksi Prostir od roku 2014, ale tým dlouho pracoval neformálně na dobrovolnické bázi. V létě roku 2021 plánují na území Centra uspořádat první akci — uměleckou laboratoř, kde se mladí umělci budou moci naučit nové techniky práce se dřevem a kovem a poté rozvíjet své vlastní projekty.

Tým chce vytvořit vhodné podmínky pro realizaci nových talentů v Dnipru, protože vědí, jak těžké je zde najít „své místo“. Nadija a Iva zahájily iniciativu jako studenkyi Fakulty architektury. Poté pocítily nedostatek kreativního prostoru ve městě, kde by umělci mohli pracovat a komunikovat. Nejprve si pro tyto účely pronajaly byt, poté začaly přemýšlet globálněji — o místě, kde by se daly vystavovat jejich práce. Později se Ksi Prostir přestěhovala do Umělecké továrny, prostoru Svazu malířů Ukrajiny, který podle organizátorů zahrnuje převážně konzervativní umělce.

— Umělecká továrna dnes bohužel neplní svoji funkci. Proto je Ksi Prostir alternativou k takové komunitě. Naším cílem je vše zpřístupnit maximálnímu počtu lidí, takže jsme šest let dělali všechny akce ve formátu free-donation, tudíž jsme na nich nic nevydělali.

Ksi Prostir kombinuje umění s inženýrstvím a vědou a vytváří projekty, které v sobě spojují různá průmyslová odvětví. V laboratoři pro mládež mohou umělci začít s podporou a mentoringem. Tady jsme si jistí, že každý je umělec a ke každé práci lze přistupovat jako k uměleckému dílu.

Alliance Française

Veřejná organizace Alliance Française v Dnipru je zastoupením Nadace Alliance Française v Paříži, která podporuje francouzskou kulturu a navazuje přátelské vztahy mezi Francií a Ukrajinou. Na Ukrajině v současné době existuje šest centrů: v Dnipru, Záporoží, Charkově, Lvově, Rivne a Oděse.

Thibaut Ayun, ředitel Alliance Française v Dnipru, vysvětluje, jak důležité je nejen pomáhat rozvíjet mezinárodní projekty ve městě, ale také představovat Francouzům Ukrajinu.

— Ukrajina pro Francii je jako terra incognita. Lidé nevědí, kde to je, a co tento stát nabízí. A myslím, že je tu spousta dobrých věcí. Chci, aby Francouzi, kteří navštíví Dnipro, pak řekli: „Ano, Ukrajina je velmi zajímavá!“. Lidé zde vědí o Francii víc než je tomu naopak. Úkolem našeho projektu je to napravit.

Alliance Française začala sídlit v budově DCCC relativně nedávno, ale již předtím společně pracovali na projektu House of Europe. Thibaut Ayun je přesvědčen, že se jedná o velmi důležitou spolupráci pro obě strany.

— Ve městě máme mnoho partnerů — filharmonie i muzea. Ale nikdy jsme neměli takovou skupinu mládeže, která by pracovala se současným uměním. A to je velmi důležité, protože Francie není jen Victor Hugo, stejně tak jako Ukrajina není jen Taras Ševčenko. Nyní existuje mnoho talentovaných lidí, kteří potřebují pomoc, aby dostali šanci. Myslím, že Centrum v tomto smyslu představuje závan čerstvého vzduchu.

Obecně existují tři oblasti, ve kterých iniciativa působí: výuka francouzštiny a organizace jazykových zkoušek, pořádání kulturních akcí a snaha o zlepšení vztahů mezi Ukrajinou a Francií. Zakladatel Centra pro současnou kulturu Andrij Palaš považuje tuto spolupráci za přínos nejen pro Centrum, ale i pro Dnipro obecně.

— Jedním z cílů Centra pro současnou kulturu je vybudovat most mezi Dniprem, Ukrajinou a zbytkem světa, a proto jsou členové jako Alliance Française nebo České centrum skvělým lepidlem, které spojuje Dnipro a naše lidí s kulturou jiných zemí. Pro nás je to velký strategický krok a možná se později v Centru objeví více rezidentů z jiných zemí. V každém případě jsme této spolupráci vždy otevřeni.

Artsvit

Artsvit je další součástí Centra. Jedná se o galerii současného umění, která funguje od roku 2013. Naleznete zde moderní a sovětské sbírky, ale hlavním zaměřením galerie je popularizace současného ukrajinského umění na Ukrajině a zejména v Dnipru. Artsvit také vydal několik knih. Jedná se například o „Dniprovsou fotografickou školu“ — fotoknihu, kde jsou díla umělců zapojených do „sekce mládeže“ fotoklubu „Dnipro“, který existoval v 90. letech dvacátého století (přečtěte si také příběhy o slavných kyjevských fotografech).

Tým Kultura Medialna spolupracuje s Arsvitem od doby, kdy se společně zapojily do dalšího festivalu — Konstrukce. A před několika lety zapojily ředitelku galerie Irynu Polikarčuk do přípravy strategie, obchodního plánu a obsahového plánu pro Centrum současné kultury.

Podle slov projektové manažerky Iryny Charlamové má Artsvit (stejně jako každá jiná galerie) svůj stálý program, kde pracuje s několika projekty. Každý rok se tam uskuteční přibližně 7 až 8 výstav. Velká pozornost je věnována vzdělávacím projektům (například přednáškám o umění) pro děti i dospělé. Centrum se stalo pro galerii důležitým krokem vpřed, protože nyní je zde dostatek prostoru pro výstavy a přednášky.

“Dlouhá stezka”

Veřejná iniciativa „Dlouhá stezka“ revitalizuje zelené plochy Dnipra, zejména — Dlouhou Balku (ukr. rokle — pozn. př.), která je v zoufalém stavu. K jejímu obnovení nepoužívá tým asfalt ani plast — pouze dřevo a jiné materiály nalezené v Balce. Tento projekt získal grant z programu Youth Active City iniciovaného Kulturou Medialnou. Dlouhá stezka je podle Andrije Palaše jednou z nejlepších iniciativ, kterou se rozhodli podpořit.

Tým Dlouhé stezky dočasně využívá garáže na území Centra pro tesařství, které byly v sovětských dobách určeny pro vojenskou techniku. V budoucnu plánují organizátoři zřídit ateliéry, studia a archivy Centra současné kultury. Koordinátor Oleksij Orlov je Centru vděčný za přístup a otevřenost při spolupráci.

— Pro Dnipro je kulturní centrum důležité, protože je to další a možná jediný důvod, proč ve městě zůstat a něco tady vytvářet ve spolupráci s umělci a aktivisty.

Rozvíjení kultury prostřednictvím vzdělávání. Andrij

Vedoucí organizace Kultura Medialna Andrij Palaš také pracuje na Dnipropetrovské umělecké škole jako vedoucí oddělení inovací a mezinárodní spolupráce. Říká, že od roku 2020 se na katedře objevil nový obor: Řízení sociokulturních aktivit. Pro instituci je to velmi důležité, protože předtím ve městě nebyly žádné obory, kde by mohli kulturní manažeři studovat. A díky odbornému vzdělání bude více lidí schopno realizovat rozsáhlejší projekty.

— Dnipru říkáme „kulturní tabula rasa“, protože zde se dá dělat všechno. A pokud bude více kulturních manažerů, uměleckých manažerů nebo kurátorů, pak se zde bude rozvíjet kultura. Bude zde více městských projektů, výstav, koncertů nebo festivalů.

Andrij má technické vzdělání a to kulturní získal v roce 2016, kdy studoval na Visegrádské akademii kulturního managementu. Poté absolvoval stáže v Drážďanech a Lublani, sám ale říká, že se vždy chtěl vrátit na Ukrajinu.

Zakladatel Centra říká, že kvůli dřívější uzavřenosti v určitých průmyslových odvětvích paradoxně je dnes město dobrou platformou pro rozvoj kreativního průmyslu. Město tedy stále nemá muzeum moderního umění a existuje pouze jedna taková galerie. Andrij také pracuje na umělecké škole na projektu založení Akademie kultury a umění, protože v Dnipru stále neexistuje žádná vysokoškolská instituce s touto specializací.

Andrij Palaš je přesvědčen, že k vybudování nových významů je třeba nejprve porozumět a prozkoumat svoji historii. A aby bylo možné prozkoumat historii, musí být zachována. Otevření Kulturního centra je toho vzorným příkladem.

— Kultura není jen o umění, výstavách a umělcích. Jde také o neformální a kvalitní vzdělávání. Jde o výměnu. Kultura je o historickém dědictví.