Share this...
Facebook
Twitter

Karpatské městečko Kosiv známe hlavně díky keramice a tradičnímu tržišti. Už pěkně dlouho ho znají i milovníci motokultury. Tu tady již přes 40 let rozvíjí nadšenec Vasyl’ Kuryščuk. Ve starém hangáru si zařídil dílnu a malé muzeum starých motorek a automobilů.

Vasyl’ na nás čekal u vchodu do dvora, na kterém stojí motocykly a několik automobilů, které se brzy stanou součástí jeho výstavy. Dveře tohoto království jsou otevřeny hostům – mohou přespat přímo tady mezi retro technikou. Vasyl’ vychází vstříc tomu, co turisté požadují. V těchto extrémních podmínkách, dokonce nabízí i sprchu.

Historie motorek na Ukrajině

Motorky byly na Ukrajině již před válkou, ale jejich hlavní rozšíření přišlo až po ní. Stávalo se, že na statcích chyběli koně, a tak se oralo motorkami – zapřáhly se do pluhu. Z války si totiž spousta lidí přivezla “železného koně”.

V dnešní době se hodně používají německé, rakouské nebo japonské modely – z historického vývoje to dává smysl. Hitlerovi, který se pečlivě připravoval na válku, přivezli ukázat dvě značky motorek: BMW a Zündapp. Zündapp zařadil mezi výbavu své armády. Firma BMW byla ale silnější společnost, a tak Zündapp brzy zkrachoval. Později, už po válce, Sovětský svaz vyraboval továrny. Například linie IŽ byla vlastně kopií továrny DKW. Před tím v SSSR žádná výroba nebyla. Než začala válka, Sovětský svaz zakoupil přes Švýcarsko čtyři série motorek, které následně rozebral a okopíroval. Ještě před válkou se začaly prodávat, ale moc se jich nevyrobilo.

Za Sovětů se vyrobila spousta replik: například GAZ-51 byl kopií amerického Studebaker. První série Záporožce jsou alternativami k italským lidovým autům Fiat-500. Vjatka je zase přesná kopie italské kultovní Vespy.

Za dob Sovětského svazu byla spousta motoristických soutěží. Šlo převážně o vícedenní akce. Byla to vojenská cvičení. Zrovna v okolí Kolomyje a Kosova proběhl šampionát Ukrajiny a Svazu v této disciplíně. Soutěž byla navržena tak, aby otestovala vytrvalost techniky a lidí: sportovci byli připravováni na obranu země. Součástí soutěže byla i střelba a vrh granátem. Ukrajinou projížděli 3 dny a celkový šampionát Svazu trval dní 5. To vše v horském prostředí. Za den najeli okolo 400 kilometrů.

Vytrvalostní závody se nazývají enduro a v současnosti místo střelby a výbuchů zahrnují výstavu vozidel.

V karpatském městečku Kosiv se v současnosti provozuje motokros, enduro, country-cross a mototuristika.

40 let mezi motorkami

Vasyl’ Kuryščuk, místní představitel motokultury, se už více jak 40 let zabývá motorkami a podobnou technikou.

Vasyl’ vzpomíná: “Jako malej jsem se zabouchl do motorek a už mi to zůstalo. Táta byl veterán, máma pracovala v kolchozu – nikdo neměl motorku. Mám jednu vzpomínku z dětství: Sledoval jsem závod a počítal. Zapisoval jsem čísla projíždějících motorek. Jely první okruh, pak druhý a třetí. Všechny byly špinavé, protože se jezdilo lesem. V třetím kole jich už moc nezbylo. Ještě teď si pamatuji, jak všechen ten kouř voněl.”

Vasyl’ovo nadšení ovlivnilo jeho příbuzné, protože zbytek rodiny, jeho bratři, syn, vnučka a synovec ho následovali a také začali jezdit na motorkách. Svůj obor zná opravdu dobře. Udělal si dílnu, ve které můžete i spát. Rád přijímá hosty a učí následovníky a děti jak jezdit, starat se o tuto techniku a jak ji opravovat.

Retro motodílna

V místnosti, kterou klubu věnovala okresní rada, Vasyl’ zřídil víc, než jen dílnu. Nachází se tu krom jiného i poměrně velká sbírka vzácných motorek, automobilů, součástek, artefaktů motokultury a detailů starých strojů.

— Muzeum – tohle slovo mi přijde nudné, protože zní jako “mauzoleum”. Retro-motodílna! Muzeum nezní dobře.

Sbírka je funkční – skoro všechno jde nastartovat. Výjimku tvoří vozidla, která se teprve nacházejí ve stádiu renovace. Během práce je důležité si zajišťovat materiál. Na některé součástky se musí čekat, než jsou doručeny.

— Od té doby, co je skoro všechno z plastu, originální součástky se nevyrábějí. Například elektroinstalační tkanina. Abych si ji mohl vyrobit, musel jsem na internetu objednat kabeláž, ze které teprve šla smotat.

Vasyl’ Kuryščuk sbírku buduje už 40 let. V současnosti kolekce čítá 15 motocyklů a 13 automobilů. Mezi motocykly má třeba motorku Gilera (i tato značka již neexistuje) ze série 1984, IŽ-49, K-750, MB-750, M-72, Ural nebo Irbit. Ve vícečetném zastoupení má automobil Záporožec z roku 1964 a vojenský GA-63, jaký byl vyráběn pro armádu. Má také baltský mini-motocykl, který byl snem všech dětí tehdejšího SSSR podobně, jako třeba motokolo nebo mapy.

Všechno, co se tu nachází, má svoji historii. Některé stroje dostal výměnou, jiné si koupil. Ví o svých železných koních vše. Ví také o replikách BMW, které vyráběli v Sovětském svazu po válce. Ve formách z cizích exportních továren vyráběli jak motorky, tak automobily. Ve Vasyl’ově sbírce se nachází přesná kopie z roku 1951, pro kterou se všechny detaily lisovaly na německých strojích. Na rozdíl od předchozích modelů, modely K750, M, M72, a Ural už měly vlastní formy. To však bylo až později, těsně po válce bylo všechno německé. Exportní továrnu BMW částečně provozovali v Kyjevě, kde montovali Dněpr a K750. V jiné továrně DKW pásově vyráběli také známé sovětské značky, jako IŽ, Minsk M, Irbit a Ural.

V SSSR se “lidová auta” vyráběla různými způsoby. Ty můžeme v retro-dílně také vidět.

— Tady jsme měli Moskviče, ačkoliv ve skutečnosti je to kopie značky Opel. Abyste rozeznali Opel od Moskviče – Moskvič má čtyři dveře, Opel pouze dvě. Jinak je to jedno a to samé.

V dílně se nachází restaurovaný Záporožec, do jakého se v současnosti musí hledat náhradní díly všude po internetu, protože už je žádná firma nevyrábí, například tlumiče. I tohle auto je kopie jiné značky.

Na internetu byly v Mariupoli nalezeny čtyři tlumiče, a tak byly objednány, zaplaceny a doručeny. Tohle auto je kopií Fiatu-500: motor vyráběli v Melitopol’u, podvozek převzali z Volkswagen Žuk (Volkswagen New Beetle – red.). Když byl Chruščov v Itálii, prohlédl si Fiat 500 a prohlásil: “Vyrobte lidové auto”, a tak také udělali. (v SSSR – red.) Říká se, že co si Sověti mysleli, že tam měli Italové, to tam také narvali. Ono to ale přesto jezdilo!

Hrbatý Záporožec byl ve skutečnosti dost slušným autem. Tenkrát jste s ním v zimě všude projeli. Na rybaření nebo autoturistiku nebylo lepšího auta. Dnes je zrestaurovaný “Záporožec-kabrio” okrasou dílny – jezdí se s ním na výstavy a přehlídky. Jednou na Vánoce ho dokonce zapůjčili do sousední vesnice, kde byl použit jako divadelní rekvizita pro jednu scénu z komedie Kavkazská zajatkyně.

Pro každý motocykl je podle Vasyl’a Kuryščuka důležité, aby byl autentický. Podle něj je nejcennější naprostá historická přesnost. Zejména stejná barva, jakou vozidlo dostalo v továrně. Zachování celého motocyklu, nepřelakovaného a takového, jak jezdil v minulém století – jedna z nejdůležitějších součástí života sběratele. Kolekce je ale velmi rozmanitá:

— Nejstarším kouskem ve sbírce je motocykl Moskva z roku 1949. Je to kopie německého DKW. Původně se nazýval DKW RT 125, ale rusáci ho nazvali prostě Moskva. U nás nikdy nebylo cílem sbírat staré vozy, protože jsou drahé. My v podstatě vyvíjíme sport a turismus a ještě k tomu současně dílnu, restaurování a sbírku.”

Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter

Restaurování starých automobilů a mototechniky má svoje specifika.

— Byl u nás na restauraci motocykl, který někdo přivezl z války, přivlastnil si ho a odložil na půdu, kde stroj přečkával. Ten člověk, co ho přivezl, mezitím zemřel a vnoučata mu prodala chalupu, aniž by se o motorce vědělo. Originální německý motocykl DKW z roku 1932. Noví majitelé chalupy jej objevili a dali zrestaurovat. Budovu předělali na kavárnu a motocykl tam umístili jako historický artefakt.

Dílna turisty láká krom exponátů a technické atmosféry také třeba pro možnost přespání. Koneckonců, místo je k tomu zařízeno. Zastavili se tu i hosté ze zahraničí – účastníci šampionátu světa a Evropy z Německa a Nizozemí.

— Přijížděli sem, na Kosovsko, jen aby se přespali obklopeni starou technikou, takoví jsou prostě lidi, chápete? Mají tyto věci rádi.

V plánu je zřídit hostel, kde budou pohostinně přijímáni studenti, sportovci na trénincích a nebo soutěžích, které jsou v Kosovu již tradicí.

Motoklub “Highlanders”

Ve skutečnosti je sbírka jen doplňkem k hlavní činnosti. Vasyl’ Kuryščuk je především prezidentem motoklubu “Highlanders”. Klub potřebuje různé věci, jako jsou třeba mapy, či japonské a rakouské motocykly pro nejmladší členy klubu, kteří je potřebují pro trénink.

Přestože Vasyl’ rozvíjí sport a automototurismus, udělal také dílnu kombinovanou se sbírkou a restaurováním vozidel. To vše v jedné místnosti, kde přijímá jak sportovce, tak i turisty v obytných karavanech. Nejvíce jsou ale zapojovány děti: motoškola a autovzdělávání jsou přirozeným způsobem propleteny s dětským klubem, který se aktivně podílí na rozvoji mladých. Nejmladší členové klubu jsou ještě v předškolním věku. O něco starší školáci závodí na soutěžích. Tady děti rozvíjí řidičské dovednosti, technické myšlení, učí se pečovat o techniku, bojovat se strachem a hlavně, nesedí pořád u počítače. Klub se pyšní i vítězstvími dospělých členů.

Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter
Share this...
Facebook
Twitter

Klub se už několik let drží na stupních vítězů v týmových soutěžích. O vítězstvích jedinců se ani nebudeme zmiňovat, protože bychom se nedopočítali. Sportovci vyhrávají kvalifikace a zastupují Kosiv na spoustě soutěžích na Ukrajině i v Evropě.

— Kuryščuk Vitalij – je první v Kosovu, kdo splnil standardy mistra sportu. Andryculjak Vasyl’ se už také stal mistrem. Dále jsou i juniorská odvětví. Je to těžká soutěž, jelikož je třeba rok příprav a soutěží. Za závody se dostávají body, které se na konci roku sečtou. Pokud se na tomto mistrovství Ukrajiny dostanete na stupeň vítězů a dodržujete tyto normy, budete stále lepším a lepším závodníkem, protože splnění normy je stále náročnější.

Jádro motoklubu je asi 20 osob, které si nedovedou představit svůj život bez motorek.

— Všechno je velmi drahé. Kosiv je malé okresní městečko.

Je to opravdu obtížné.

Existují lidé, pro které je motocykl životním stylem. Když klub jede na nějakou soutěž, tak se sportovci z jiných měst diví: jak dobře organizovaný tým, dětí a dorostu ovládá různé disciplíny a to všechno v jednom malém městečku. Souběžně se připojují i další motorkáři, kteří provozují mototurismus.”

Pro vlastní potřeby v klubu vytvořili teritorium pro mototrack a vedle dílny postavili také překážkovou dráhu na trénování enduro závodů. Každý rok vystavují retro-techniku na Kosovském památečním dni. Mimo to, udělali trasu pro soutěž “Ruba Grunem”. Jde o trať, která vede lesem a obydlenými územími. (více než 100 km).

— Závod nazvali Ruba Grunen. Grunt – to je jinými slovy hlína. A jméno po místním “hruň” – což je území v horách. “Ruba” – to je záruba, závod. Jak nazveš, tak i polkneš. Tak jsme se i my popasovali s tímto názvem.

V roce 2017 v této soutěži byly tři kompletní trasy pro různé úrovně závodníků: profi, amatéři a rekreační. Každé kolo mělo v průměru 30 kilometrů. Závodníci jezdili 4 kola denně. Všechno se to událo díky sponzorům a představitelům města. Vasyl’ upřímně doufá, že v průběhu času bude moci do Kosova pozvat ještě mnohem víc sportovců z celé Evropy.

Jak jsme natáčeli

O tom, jak jsme vystupovali v Ivano-Frankivs’ku na TEDx, jak jsme v Kosově navštívili úžasnou rodinku hrnčířů a poté se vydali do moto-dílny.

Materiál je připraven

Autor projektu:

Bohdan Logvynenko

Autorka:

Sofija Anželjuk

Redaktorka:

Taňa Rodionova

Fotograf:

Mykyta Zavilinskyj

Producent:

Olha Šor

Kameraman:

Oleh Solohub

Kameraman,

Zvukař:

Pavlo Paško

Režisérka montáže:

Marija Terebus

Režisér montáže,

Režisér:

Mykola Nosok

Scenáristka:

Karina Piljuhina

Fotoeditor:

Oleksandr Chomenko

Přepis dialogů:

Serhij Huzenkov

Sleduj Expedici